Ale nesrovnává se jen Horáková s Meresjevem. Srovnávají se ruské a americké rakety, srovnává se zdravotnictví tenkrát a dnes, srovnává se kdeco.
Za první republiky se říkalo, že za Rakouska bylo levněji, říkalo se, kolik že stály buřty, a že to, co se teď děje, nemohlo by se za Rakouska stát. Mnoha lidem se ruský voják a ruská raketa líbí víc než americký radar, často se dočtete, že takový úpadek školství, jako je dnes, tenkrát nebyl.
Komunista Ransdorf věří, že v osmdesátých letech byla na tom ČSSR mnohem lépe než Itálie. Jsou blázni, kterým se stýská po samoobsluhách postavených svépomocí v akci Z, a blázni, kteří věří, že mýdlo na MDŽ bylo výrazem úcty k ženám.
Mezi Rakouskem a první republikou nebyl velký rozdíl. Možná skoro žádný, jen ubylo němčiny mezi lidmi. Mezi dneškem a komunistickým státem je rozdíl propastný. Jediné, co tu propast přemísťuje, jsou lidi. Dělali komunismus, teď ho nedělají, protože dělají kapitalismus – ale s týmiž návyky.
Mezi Meresjevem a Horákovou je rozdíl zásadní: ruský válečný hrdina byl obětí stalinské propagandy, kterou organizoval, platil a vynucoval na umělcích komunistický stát. Smyslem díla bylo lahodit vládci, který se do své káry snažil zapřáhnout veškeré umění, což se mu většinou dařilo, ale často také ne.
Operu o Horákové dělají umělci sami od sebe, protože chtějí, protože je to téma zajímá a protože je považují za nesmírně důležité. Žádný vládce o jejich plánu nerozhodoval. Ani neexistuje žádný propagandistický plán, který by mohl operu o Horákové pro své záměry využít.
Lidovci? ODS? ČSSD? Koalice? Opozice? Každý musí cítit, že tyto otázky jsou absurdní. Ve svobodné společnosti nelze umění nasadit tlampač – je to společnost pluralitní a každý si hlásá, co chce.
V kapitalismu je každému lépe. I komunistům
Když se řekne Horáková, ozve se ihned: komunistický režim byl zrůdný. Umělecké dílo (včetně opery) jde ale dál, hlouběji, silněji. Komunista, který zrůdnost komunismu neuzná, začne křičet: propaganda, pravicový bolševismus jako za Meresjeva. Ale na rozdíl od postavy Meresjeva, která byla součástí propagandistického plánu, je tu Horáková z vůle umělců, kteří sázejí na svůj umělecký plán. (Mimochodem podle ohlasů kritiky i diváků se skvělými výsledky.) - více o opeře čtěte zde
Dnešní školství má problémy, krize, úspěchy a vývoj. Chybí mu jediné: už nelže jako tenkrát a není součástí propagandistického plánu. Tvrdit opak může jen ten, kdo je sám do propagandy zasazen. Mezi americkým a ruským vojákem je stejný rozdíl jako mezi demokracií a totalitou. Nevidět ten rozdíl může jen příznivec totality nebo podivín, který věří, že ČSSR byla bohatší než Itálie.
Všechna ta srovnávání, že tenkrát bylo lépe nebo že dnes je to stejné jako tenkrát, mají jedinou příčinu: jejich autor by z nějakého důvodu chtěl, aby se staré časy vrátily. A s nimi všechny tehdejší vymoženosti: například že by se opera o Horákové zase nahradila Meresjevem.
Ale nevím, jestli to někdo myslí doopravdy. Asi ne, ani komunisti přece už nechtějí prázdné krámy, zadrátované hranice, kádrování dětí, černý trh, špinavé nemocnice a debilní školy plné okatých lží. Ukazují to i volby: široký proud stýskání po starých časech přináší komunistům hubené volební výsledky. Stýskat a nadávat ano, to je zábavné, ale žít komunismus znovu? To snad neláká ani Filipa. Vždyť v kapitalismu se žije lépe i komunistům.
