Josef Zieleniec nechyběl při přípravě nesmyslně nákladné volební kampaně v roce 1996 a nechyběl ani při schvalování nešťastného a velmi špatného volebního hesla "Dokázali jsme, že to dokážeme". Důsledkem pak byl slabší volební výsledek, než se původně očekávalo.
V této době se pustil místopředseda ODS a místopředseda vlády Zieleniec do otevřené emancipace vůči Václavu Klausovi. Rudolfínský projev Václava Havla a především následné Sarajevo – to už byly zčásti plody jeho práce.
Jestli měl sarajevský atentát nějakého režiséra, pak to nebyl ani Lux, ani Havel, ani Tošovský, ale Zieleniec. Svůj vliv si udržel i v Tošovského vládě. Jeho další plán však zhatilo Klausovo zázračné zmrtvýchvstání ve volbách v roce 1998.
Jedna po druhé se začaly objevovat aktivity typu Cesta změny, Děkujeme, odejděte či mediálně třaskavé tzv. televizní krize. Není neznámé, že tyto akce finančně podporovali lidé z podnikatelského prostředí z "pravdoláskového" okruhu.
vždy na scéně
Zieleniec se k této frontě nejen přidal, ale byl i jedním ze základních kamenů. Tedy i tehdy, když na návrh prezidenta Havla zamítl Ústavní soud návrh ČSSD a ODS na změnu volebního systému, která by mohla do budoucna zabránit patovým volebním výsledkům a problematickým ideově nesourodým povolebním koalicím.
V době Špidlovy koaliční vlády se dostal Zieleniec na scénu nejprve jako senátor a poté europoslanec za další uskupení z pera antiklausovců, a sice SNK-ED, která v poslední volbách získala asi jedno procento hlasů.
Paralelně s těmito událostmi došlo k tomu, že se předsedou ODS stal překvapivě málo známý senátor z Ostravy Mirek Topolánek. Netrvalo dlouho a v Topolánkově okolí se začali objevovat lidé, kteří dříve pracovali v hradní kanceláři bývalého prezidenta Havla. Jsou to mladí pánové Dalík a nynější šéf Úřadu vlády Novák.
Před volbami v roce 2006 se podařil antiklausovcům husarský kousek, když převzali naivní a nepraktické zelené a za vydatné pomoci mnoha přátel z veřejné scény se dostali až do parlamentu a vlády. Teď je jejich kandidátem na prezidenta Švejnar, tedy Zieleniecův Švejnar.
Když píše 17. 12. t. r. Zieleniec, že teprve pod Topolánkovým vedením se ODS postupně proměňuje ve stranu evropských kvalit, která se nehodlá vracet k pochybné minulosti, pak mě při tom lehce mrazí.
Našel jsem si v archivu MF DNES rozhovor Zieleniece z 5. 8. 1996, který vyšel, jak jinak, než v době Klausovy nepřítomnosti v ČR, v němž nabádá ODS k nutnosti většího rozkročení a k opuštění původního ideového východiska.
Podívám-li se na složení dnešní vlády s Vondrou (podle Zieleniece spolu s Topolánkem představitele realistického křídla v ODS), panem knížetem, Bursíkem, Liškou (dříve manažerem Havlovy nadace Vize), ale i Stehlíkovou, Parkanovou a možná i dalšími, pak se zdá, že se Zieleniecův scénář přetavuje do reality.
Přidejme si k tomu to, že ODS opustila svůj volební program, že přijala kompromis jako model existence a že ve snaze se stát všelidovou a líbivou stranou přistoupila ve své prezentaci k nebývalému zhrubnutí. K tradičním konzervativním hodnotám začíná mít dnešní ODS nebezpečně daleko a jako by jí ani nevadilo, že opouští původní voličské jádro, k neskrývané radosti všech Zielenieců.
