List Corriere della Sera píše, že nedělní papežova prosba o odpuštění prošla na poslední chvíli revizí a byla zmírněna. Podnětem k tomu byly podle listu námitky, které vůči obdobným papežovým projevům vznášeli v posledních letech historici a teologové, stejně jako kardinálové a biskupové. Spolu s dalšími deníky ovšem list označuje svatopetrský projev papeže Jana Pavla II. Mea culpa za historické gesto.
La Repubblica zdůrazňuje, že vyznání z chyb, jehož text dostali kardinálové k posouzení, lze nalézt stopy, kterými nejkonzervativnější biskupové přibrzdili papežovu iniciativu.
Další deník La Stampa označuje papežovo vyznání z hříchů církve za koperníkovskou revoluci a poznamenává, že nedělí 12. března 2000 začaly nové dějiny církve, a to navzdory skutečnosti - ale možná právě proto -, že dnes je Karol Wojtyla ještě osamělejší než kdykoli jindy.
Židovští představitelé vesměs oceňují papežovu odvahu, pokud jde o přiznání odpovědnosti katolíků za utrpení páchaná na Židech, ale současně litují, že se papež nezmínil o hrůzách holocaustu. Všichni židovští představitelé, na něž se italské deníky v souvislosti s papežovým projevem obrátily, ale dávají najevo naději, že Jan Pavel II. se k holocaustu vysloví ještě tento měsíc v rámci nadcházející návštěvy Izraele.
Küng: Papežova prosba je napůl úpřímná a napůl zbytečná
Kriticky se naproti tomu postavil k papežovu projevu významný německo-švýcarský teolog Hans Küng známý svým skeptickým postojem vůči Vatikánu. V rozhovoru pro rozhlasovou stanici Deutschlandfunk odmítl především všeobecné fráze, jež v papežově prosbě o odpuštění hříchů církve zazněly. "Papež nenazval věci pravými jmény, opominul zahrnout do chyb církve ty, které jsou spojeny s reformací, či další spojené s hony na čarodějnice, s inkvizicí a s holocaustem," upozornil Küng.
"Bohužel je třeba prohlásit, že všechno toto přiznání chyb církve je naprosto prázdné a mlhavé. Je dvojaké: napůl upřímné a napůl zbytečné," komentoval papežovu prosbu.
Luteráni a starokatolíci doufají ve změnu postoje Říma
Omluvu papeže a prosbu o odpuštění za hříchy katolické církve v její dvoutisícileté
historii ocenil biskup Slezské církve evangelické Vladislav Volný. "Jeden z dalších kroků k uzdravení historické paměti a smíření vítáme vstřícně a s porozuměním. Protestanty tento krok Jana Pavla II. současně vyzývá, aby se postavili jiným způsobem ke společným dějinám," řekl luterský biskup.
Biskup starokatolické církve Dušan Hejbal uvedl, že fakt omluvy je pozitivní věc, ale že doufá i ve změnu postoje Říma. "Je to první papež, který se k něčemu takovému odhodlal. Věřím, že za slovy a gestem budou následovat i činy, tedy že se římskokatolická církev už nebude chovat jako jediná pravá."
Izraelský rabín omluvu přivítal, ale chyběla mu zmínka o holocaustu
Nejvyšší izrealeský rabín Israel Meir Lau papežova slova přivítal, ale je zklamán, že papež nešel v omluvě dál a nezmínil se o pochybeních církve vůči Židům. Naznačil, že očekává konkrétnější omluvu papeže při jeho historické pouti do Svaté země.
"Poprvé papež přichází a říká 'Doznávám'. Přiznává zločiny mnoha členů církve, jež se provinili proti židovskému lidu," řekl Lau.
Halík: Omluva je příkladem i pro Čechy
Prezident České křesťanské akademie Tomáš Halík považuje papežovu nedělní omluvu za jeden z nejvýznamnějších aktů v duchovních dějinách lidstva, která by podle něj mohla být i podnětem pro Čechy, aby se vyrovnali s vlastními vinami v nedávné historii.
"Kdo ví, že jde o vyvrcholení mnohaletého odvážného úsilí papeže Jana Pavla II. zpřístupnit všechny po staletí utajované dokumenty, naprosto pravdivě zhodnotit minulost a učit se z historie, ten pochopí, ze jde o dějinotvornou událost; kdo však nezná celý kontext, těžko může pochopit plný význam toho, co papež udělal," uvedl Halík na dotaz ČTK v reakci na bezprecedentní vyjádření vin hlavou katolické církve.
V českém prostředí je tato odvaha církve k pravdě podle Halíka zvláště důležitá. "Jednak s žádným evropským národem nemá katolická církev tak zatížený historický účet jako s Čechy, jednak to může být příklad pro náš národ a naši společnost, protože jsme se v mnohém nedokázali vyrovnat s naší národní minulostí, například s vyhnáním Němců a kolaborací části národa s totalitními režimy," upozornil.
"Kdo z našich politiků by měl odvahu zpřístupnit všechna fakta a naprosto pravdivě pojmenovat naše selhání, jako to udělal papež jménem církve?" zdůraznil Halík.
Na druhé straně ovšem pokání církve v dnešní české společnosti narazí podle něj na skutečnost, že pouze viny církve byly - a často jednostranně a zveličeně - vtloukány veřejnosti po generace do hlavy. "Málokdo však zná převažující pozitivní stránky působení katolické církve v naší i světové historii," domnívá se Halík.
 Papež Jan Pavel II. u krucifixu v chrámu Sv. Petra ve Vatikánu na mši, při níž požádal o odpuštění za omyly katolické církve |
