Marek Novák při debatě se studenty

Marek Novák při debatě se studenty | foto: Jan Zátorský, MAFRA

Zfetovaný řidič mu zabil ženu a dítě. On teď vypráví studentům

  • 244
"Až do doby, než se to stalo, jsem měl krásný život, všechno mi vycházelo. Jako muzikant jsem cestoval, měl jsem rodinu, dvě malé děti," začíná vyprávění Marek Novák a studenti Střední odborné školy sociální v pražských Bohnicích, kteří sedí před ním, jsou plni nepříjemného tušení.

Slovní spojení "než se to stalo" nahání hrůzu. Spokojený Markův život se skutečně od základů změnil. A vinu na tom nese pětadvacetiletý zfetovaný a opilý řidič. "Odjížděl jsem s klavírním triem do Kanady, a tak jsem odvezl ženu i s dvěma kluky z Prahy do malého města," začíná vyprávět Novák.

V Kanadě mu najednou zazvonil telefon – volala maminka jeho manželky. Ta v té chvíli už nežila. Stejně jako jejich tříletý syn. Řidič peugeotu, který sedl za volant pod vlivem drog a navíc i alkoholu, nedokázal udržet auto na silnici, najel na chodník, a aniž brzdil, smetl mladou ženu, která vedla za ruce dva malé chlapce. Vyrazili odpoledne na procházku.

Peugeot se zastavil až o zeď domu. "Druhý syn, byl mu tehdy rok a půl, byl už jakoby za rohem toho domu, takže se mu nic nestalo," popisuje osudné okamžiky Novák a studenti sedící naproti němu v kroužku na školní zahradě mlčky klopí zrak. Příběh je zasáhl. Je jim šestnáct sedmnáct let a nevědí, jak v takových chvílích reagovat.

"Byl jsem v totálním šoku. Pořád jsem volal domů a nevěřil tomu. Šel jsem na ambasádu a požádal je, aby mi sehnali letenky do Prahy. Letěl jsem za čtyři hodiny," popisuje zlom ve svém životě Novák.

Osmkrát soudně trestaný šofér nikdy nevlastnil řidičák. Byl odsouzen i nyní – za to, že zabil dva lidi, dostal pět let vězení. Když tento fakt Novák řekne studentům, jen se po sobě nechápavě podívají. "Pět let za dva lidské životy?" lze jim otázku číst z očí.

"Čas je nejlepší doktor"

I kvůli tomuto směšnému trestu Novák chodí přednášet studentům. Má pocit, že by se za alkohol nebo drogy za volantem mělo trestat mnohem přísněji. "Jak to snášíte, když musíte ten příběh vyprávět, když o tom mluvíte?" ptá se tiše studentka Pavla Slobodová.

"Čas je nejlepší doktor. Před půl rokem bych to ještě nedokázal, ale život jde dál. Čím víc člověk o tom mluví, tím víc mu to pomáhá," vyslovuje mladý muž věty, které by za jiných okolností zněly možná jako klišé. Jemu však musí člověk věřit každé slovo.

Kateřina Stanislavová se odvažuje a pokládá velmi těžkou otázku. "Cítíte vinu, že jste odvezl rodinu z Prahy do města, kde se to stalo?" "Mnohokrát," zní trochu očekávaná odpověď.

Novák navštívil školu společně s dalšími "osudy". Studentům sedícím ve čtyřech skupinkách ve školní zahradě vyprávěla svůj příběh i Radka Dlouhá, jejíž partner se zmrzačil, když sedl do taxíku jen chvíli předtím, než ho jeho řidič napasoval pod kamion.

Vilma Příbramská zas vzpomínala na nehodu, za níž stála frajeřina jejího kolegy z práce. "Jel strašně rychle a nezvládl to, v zatáčce vrazil do auta, co jelo proti nám," říká žena, která se musela s těžkými zraněními dlouho léčit.

Poslední příběh vyprávěl Jan Hamr, muž, který stojí na opačné straně hranice mezi poškozenými a viníky. On nehodu zavinil. Jel s rodinou na chalupu, ve tmě přehlédl špatně osvětlenou škodovku v protisměru a začal předjíždět náklaďák. Ve škodovce zemřeli dva starší lidé. Přestože je to více než pět let, nedokáže se Jan Hamr vyrovnat s tíhou viny. Sedí naproti studentům a hlas se mu láme.

O nehodách slyšelo už 1 400 dětí

Nejen jemu. "Brečela jsem, když jsem to vyprávění poslouchala," přiznala po odchodu šestnáctiletá Nikola Kolaříková. Právě ona přišla za vedením školy s tím, aby Marka Nováka a ostatní pozvali. "Myslím si, že každý by měl vědět, že osud je zrádný. A že získat řidičák neznamená jen radost z nabyté svobody, ale také obrovskou zodpovědnost," vysvětluje.

Právě proto Marek Novák s dalšími účastníky nehod začal objíždět české školy a vyprávět svůj osud. Aby varoval děti, které si co nevidět začnou dělat řidičák. "Už jsme besedovali se čtrnácti stovkami studentů středních škol," počítá manažerka tohoto projektu nazvaného (Ne)zvratné osudy Zlata Biedermannová. Dodává, že bohnická škola byla první, kam je pozvali sami studenti.


Video