Evropa kvapem stárne (Česko rychleji) a penzijní pokladny už na to nestačí. Bez státních dotací by mnohé krachovaly. A bude ještě hůř - pokud se nic nezmění. Nikdo ze čtyřicátníků a mladších tak netuší, jak bude za čtvrt století žít, zda mu příští politici naplní talíř jen po dně, či po okraj. Ta nejistota je skličující.
Důchodové systémy, přirovnávané trefně k systému "letadlo", se musí měnit. Dobře, že v těchto volbách budeme moci vybírat i mezi reformními vizemi stran. ČSSD svou reformu už představila. Až na detaily konzervuje špatný stav. Sociální demokraty netrápí, že za třicet let by každý pracující odváděl jen na důchody téměř polovinu platu, že by deset mladých muselo uživit osm seniorů.
Zvyšování daní, závislost na státu a nízký práh osobní volby jednotlivce jsou jejich srdcím blízké. Ani coby člen unie však nebude stát tak bohatý, aby uživil budoucí armádu kmetů bez ostrých generačních konfliktů.
Nyní nás seznamuje se svou vizí i ODS. Je spravedlivější, více zohlední celoživotní aktivitu. Je i svobodnější, dovoluje volbu. Stát zajistí každému část renty a lidem sníží daně, aby si na zbytek penze ušetřili sami. Každý si vybere, zda během života bude utrácet, nebo spořit a užívat si až na stará kolena.
Střet obou koncepcí je střetem pohledu na společnost. Pravice více hledí na zásluhy a ekonomiku, levice na solidaritu. Lidé s nízkým příjmem díky ní dnes dostávají v penzi až 70 procent předchozího platu, lidé s vyššími příjmy pouze 20 procent. Tak ohromné přerozdělování už ztratilo nárok říkat si solidarita. Stalo se nespravedlností.
Obě reformy mají rizika. Zatím o nich víme jen málo. ČSSD tiší ukolébavkou "nic se neděje", ODS teprve začíná vysvětlovat, kdo uhradí přechod z jednoho penzijního systému do druhého, kdo bude platit zároveň současným penzistům i sobě. Všichni přitom stojíme před poloprázdnou státní pokladnou, s dluhy odkazovanými dalším generacím.
Právě těm, které kráčejí do neznámé penzijní budoucnosti. Bez znalosti rizik i nákladů si ji nemohou svobodně vybrat. Už teď je však zřejmé, že příští stát nedokáže lidem zajistit slušné stáří a spravedlivé ocenění práce. Nedokáže to přece ani dnes.
