Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Ženy z Jižního Súdánu nemají klid ani v náručí OSN, straší je znásilnění

  13:55aktualizováno  13:55
Krize v Jižním Súdánu vyhnala z domovů statisíce lidí. Mnoho z nich vyhledalo útočiště v jednom z místních uprchlických táborů OSN. I tam však na ně čeká celá řada nástrah. S největšími se potýkají ženy, které jsou stále častěji terčem sexuálních útoků a znásilnění.

Dobrým příkladem bídné situace v Jižním Súdánu je tábor OSN ve městě Malakal, kde v současnosti žije asi 17 tisíc lidí. | foto: Profimedia.cz

Jižní Súdán sužuje už od jeho vzniku v roce 2011 konflikt mezi politickými rivaly. V bojích proti sobě stojí síly věrné vládě prezidenta Salvy Kiira a vzbouřenecké oddíly vedené sesazeným viceprezidentem Riekem Macharem. Oba politici se vzájemně obviňují z pokusu o převrat. Rozděluje je však také etnická příslušnost: zatímco Kiir patří k etniku Dinků, Machar pochází z etnika Nuerů (více o historii a prvotních etnických potyčkách se dočtete zde).

Zprvu výhradně politické přestřelky přerostly v otevřenou etnickou válku, která zemi dohnala až na hranu humanitární katastrofy. Humanitární organizace už několik týdnů shodně prohlašují, že pokud se do situace nevloží mezinárodní pomoc, může hrozit hladomor až 3,7 milionům Súdánců.

Krize v Bentiu

Zřejmě nejhorší podmínky panují v táboře OSN v Bentiu, kde se tísní na 40 tisíc uprchlíků. V červenci zde po vydatných deštích tábor zaplavila povodňová vlna kontaminovaná splašky. Od května zde zemřelo přes 200 lidí, většinou dětí. „Jejich zdraví ohrožuje uzavřený kruh problémů: infekce způsobuje ztrátu na váze a ta zase vede k větší náchylnosti vůči infekcím. Takový začarovaný kruh vede k tomu, že tu děti umírají na akutní podvýživu, přestože je jídlo k dispozici,“ uvádí Lékaři bez hranic.

Statisíce lidí kvůli bojům prchají do několika uprchlických táborů fungujících pod patronací OSN. Ani tam je však bezproblémový život nečeká. V přeplněných táborech trpí zejména ženy, které se stále častěji stávají obětmi znásilnění ze strany frustrovaných mužů. Dobrým příkladem bídné situace je tábor OSN ve městě Malakal, kde v současnosti žije asi 17 tisíc lidí.

Ovdovělá matka čtyř dětí Julie Francisová do tábora přišla v prosinci loňského roku. Zprvu více méně bezproblémový život se začal měnit s nekončícím přílivem dalších uprchlíků. Opilí mladiství pokřikující na ženy, sexuální obtěžování, násilí a v krajním případě také znásilnění – to vše Julie za poslední měsíce spatřuje na vlastní oči.

„Už je toho moc. Napadají nás (muži) na toaletách nebo v noci, když jdeme pro vodu,“ stěžuje si Julie. V táboře Malaka jen do června letošního roku eviduje organizace Global Protection Cluster 28 případů napadení se sexuálním podtextem. To je však jen zlomek ze skutečného počtu. Většina případů se totiž k vedení táborů nikdy nedostane. Ženy mají strach z následné odplaty.

Řešení, jak zahnat strach, je tak podle Julie jediné – každou noc přisunout postel těsně ke dveřím, a zabránit tak potenciálním násilníkům v útoku. „Lidé by to měli brát vážně, měli by pomoct. Pořád existují lidé, kteří by se měli dozvědět, že znásilňování není správné,“ svěřila se serveru The Guardian Julia.

Pořádkové služby jsou neozbrojené a neorganizované

Mise OSN v Jižním Súdánu (UNMISS) zaměstnává na svých základnách asi 1 300 členů pořádkových služeb. Jejich nasazení v terénu však příliš velký efekt na potlačení násilností nemá. Podle Pavla Muroně, programového manažera organizace Člověk v tísni pro Jižní Súdán, který nyní působí v provincii Severní Bahr el-Ghazal na severozápadě země, jsou pořádkové síly OSN „neozbrojené a špatně organizované“.

Fotogalerie

„V některých táborech jsou vytvořeny komunitní hlídky, které jsou rovněž neozbrojené a velmi špatné vytrénované. Jihosúdánská policie samozřejmě nemá přístup do základen OSN. Navíc je absolutně nefunkční a sami policisté se často podílejí na různém druhu násilí (zastrašování, znásilňování, mučení), dle svědectví obětí,“ uvedl pro iDNES.cz Muroň.

Od února letošního roku žije v táboře i Rachel Nayiková. Bývalá učitelka v Malakal každý týden organizuje setkání pro ženy, kde se mohou s případnými útoky svěřit. Nayiková však nestojí výhradně na straně žen. Agresivita mužů je podle ní jen následkem nekončícího konfliktu v Jižním Súdánu. Muži nedokážou unést tlak a útěchu hledají v alkoholu. Pak už chybí jen krok k agresi a napadání žen.

Příručky OSN má, v praxi je však nevyužívá

Problémy však nesužují pouze tábor Malakal. Na sto tisíc uprchlíků od prosince loňského roku naplnilo dalších devět podobných center fungujících pod UNMISS. „Je pochopitelné, že v táborech vzrůstá frustrace. Lidé jsou frustrovaní tím, že UNMISS nedokáže zajistit takové bezpečí, jaké by si představovali,“ vysvětluje Nana Ndeda z organizace Care International.

Ndeda upozorňuje, že nejhorší na celé situaci je však něco úplně jiného. OSN totiž disponuje 87stránkovou příručkou zaměřenou na potlačování násilí během humanitárních krizí. Mimo jiné se v ní doporučuje vybudování pouličního osvětlení v táborech a monitoring situace na základě aktuálních zkušeností žen.

Kampaň na sociálních sítích

Organizace Welthungerhilfe, která spolu s Člověkem v tísni působí ve sdružení Alliance2015, zahájila kvůli hrozící humanitární krizi v Jižní Súdánu on-line kampaň “Hladomor může být zastaven!”. Součástí kampaně je i apel na dárcovské země, aby poskytly 460 milionů eur na humanitární pomoc, jak se zavázaly letos v květnu. Zpráva má na sociálních sítích hashtag #ByTheEndOfSeptember. Motto kampaně je jednoduché – “Neříkejte pak, že jste o ničem nevěděli”.

Proti teorii obsažené v příručkách však stojí bezprecedentní počet civilistů, kteří zejména na počátku konfliktu hledali úkryt v uprchlických táborech. Pracovníci OSN měli podle svých slov co dělat, aby lidem dokázali poskytnout alespoň základní služby jako potraviny a pitnou vodu. „Proudí k nám mnohem více lidí, než kolika jsme schopni poskytnout střechu nad hlavou. Musíme najít způsob, jak i přesto udržet tábory v chodu,“ uvedl koordinátor UNMISS Derk Segaar.

V červnu letošního roku se ve městech Juba a Malakal otevřely další, zcela nové tábory pro uprchlíky. Zde už se na bezpečnost dbalo od počátku výstavby. Dámské toalety jsou například situovány do blízkosti frekventovaných komunikací a jsou zcela odděleny od těch mužských, na hlavních ulicích nechybí pouliční osvětlení.

Jak však bojovat proti násilí ve stávajících přeplněných táborech? Podle Muroně je důležitá zejména prevence a kontrola. „Komunitní hlídky by měly být řádně vycvičeny a pravidelně oblast tábora patrolovat ve větších počtech. Dále správa tábora musí být složena z takových představitelů komunity, kteří budou všemi ostatními členy respektováni a budou schopni vzniklé situace a problémy efektivně řešit,“ dodal Muroň.

Podívejte se na dokument Lékařů bez hranic z Jižního Súdánu (23. ledna):







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.