Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Armáda už není doménou chlapů, říká její šéf. Něžné pohlaví řídí i pandury

  19:05aktualizováno  19:05
Ve Spojených státech koncem ledna zrušili zákaz bránící nasazení vojaček do bojových akcí. Jaká je praxe v České republice? Náčelník generálního štábu Petr Pavel vzpomíná, že velmi dobrou vojačku měl ve speciálních silách, jimž velel. Armáda už podle něj není chlapskou doménou.

Ztráty na životech jsou v současných konfliktech stále bohužel mnohem větší mezi ženami, dětmi a starými lidmi. Proč by tedy smrt ženy v uniformě měla být vnímána jako něco zcela nepřijatelného? ptá se náčelník generálního štábu Petr Pavel. | foto:  Jan Zátorský, MAFRA

Co pro vás znamená verdikt Pentagonu umožnit ženám bojovat v první linii?
Je to impuls pro americkou společnost a její armádu. My se uplatněním žen v armádě, a tudíž i v bojových jednotkách věnujeme delší dobu. A týká se to dokonce ještě časů, kdy rukovali vojáci v základní službě. Už tehdy se vedla diskuse, v jakých jednotkách mohou ženy sloužit, a kde už naopak ne. Závěrem bylo neklást jim žádné umělé překážky.

Před šestnácti lety jste velel speciálním silám. Už tehdy jste měl s nimi zkušenost?
Dokonce jsme tam jednu ženu měli a říkali ji po vzoru filmové role Demi Moore - G. I. Jane. Byla hodně dobrá. A přesto za mnou přišel náčelník štábu s velitelem roty a začali mi vypočítávat, proč tam tu ženu nemít. Prý neplní fyzické normy a vyvolává mezi chlapy zlou krev. Jenomže ona jim vytřela zrak. Přinesla výsledky posledních přezkoušení - uspěla ve střelbě i z fyzických testů. Jejím nadřízeným jsem řekl, že dokud plní předepsané normy, tak není důvod ji kvůli pohlaví z jednotky vyřazovat. Ani dnes ženám nevystavuje červenou, pokud vyhoví kritériím jako ostatní vojáci.

Na jaké překážky ženy narážejí v armádě Čtěte v úterý, 5. února

MF DNES v počítači
MF DNES pro iPad a iPhone

Kdy mohou být ženy "v první linii" rizikem a kdy naopak přínosem?
Nechci je takhle hodnotit. Ale třeba v US Army se diskutuje ohledně jejich odolnosti při výslechu.

Je česká veřejnost připravena na týrání žen v zajetí či dokonce opakované znásilňování, jak se to stávalo Američankám v Iráku?
Právě tato hrozba je jedním důvodů, který bude zájem žen o práci v armádě vždy významně regulovat. A ženy, které v ní už slouží, si uvědomují, že v podobných situacích se mohou při nasazení v riskantní misi ocitnout. Proto až tolik neusilují sloužit v jednotkách, které jsou podobným rizikům vystavovány.

Už ale máme například první řidičku obrněného transportéru Pandur. Pokud s ním bude vyslána na průzkum a padne do léčky, je i ona vystavena riziku. V Afghánistánu se to ale může stát i účetní, která poletí na velitelství ISAF, když její vrtulník nouzově přistane na území povstalců. V zóně bojů se v zajetí může ocitnout kdokoliv.

Snášejí ženy stres a fyzickou zátěž hůře než muži?
Ženy toho mnohdy vydrží víc než muži. Pokud chtějí uspět v ryze mužském prostředí, tak musí vynaložit minimálně o padesát procent větší úsilí než chlapi, aby dosáhly stejného uznání.

Teď jste asi naštval hodně mužů.
Třeba na Univerzitě obrany mají dívky mnohem větší motivaci i nasazení a často i lepší výsledky než kluci. Chlap je stavěn pro intenzivní, ale krátkodobé nasazení v boji, zatímco ženy snášejí lépe dlouhodobý tlak. Mnohdy třeba v bezvýchodné situaci dovedou potomstvo až k dospělosti - tohle má žena zakódováno v genech. Předsudky vůči ženám tu byly a stále jsou. Tradiční vnímání armády jako chlapské domény už neobstojí.

Pokud ale jedné z vojaček něco stane, pak to možná teprve vyvolá ostrou diskusi, kterou mají Američané možná už za sebou.
Profese vojáka je stále vnímána jako chlapská. Podívejte se ale na současné konflikty: ztráty na životech jsou stále bohužel mnohem větší mezi ženami, dětmi a starými lidmi. A umírají v nich den co den. Proč by tedy smrt ženy v uniformě měla být vnímána jako něco zcela nepřijatelného, když v tomtéž konfliktu umírají ženy s dětmi?

A jaký byl osud oné dívky u speciálních sil?
Vydržela tam ještě rok poté, kdy jsem odešel. Pak se sama rozhodla změnit místo. Mimochodem: její kolegové k ní neměli - na rozdíl od nadřízených - žádné výhrady. "Maká stejně jako my," řekli mi tehdy. Respektovali ji i proto, že jim jasně řekla: "Nikdo z vás pro mě není případným partnerem. Jen parťákem ve skupině v tom nejlepším slova smyslu. Takže se o nic nesnažte, nemá to smysl." A oni to akceptovali.

Autor:


Témata: Petr Pavel




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.