"Nemůžete nikdy vědět, kolik je mezi chlapci potenciálních výborných kuchařů a mezi děvčaty skvělých počítačových expertek. Není proto správné děti takto automaticky rozdělovat," říká Dana Radová, projektová manažerka občanského sdružení Žába na prameni.
Právě toto sdružení se na rovné příležitosti mezi muži a ženami (tzv. genderovou problematiku) ve školství zaměřilo a na toto téma zorganizovalo pro učitelky a učitele šest seminářů.
"Naše společnost má zažité stereotypy o mužích a ženách, a to není správné. Ve školách by měli umět učit tak, aby ani nevědomky jednu nebo druhou skupinu nediskriminovali," vysvětlila Anna Babanová, koordinátorka projektu Rovné příležitosti v pedagogické praxi.
Jsou kluci agresivnější a dívky klidnější?
Pryč se stereotypy! A co jsou podle ní zažité stereotypy? "To, že je už dopředu dané, že kluci musí být od přírody soutěživí, průbojní a agresivnější, a dívky naopak klidné, pasivnější a empatičtější. Také to, že jsou dívky automaticky víc orientované na jazyky a kluci na matematiku," vyjmenovala Babanová.
Není prý v pořádku, když je předem jasná představa, jak vypadá typický chlapec a typická dívka a jaké mají vlastnosti. "Když nějaký kluk není průbojný, nesnáší boj a soutěžení, tak má problém, protože není dost klučičí. Samozřejmé by proto mělo být, že se všichni rozvíjejí podle svých schopností, ale nejsou srovnávaní se skupinou, ke které patří," dodala Babanová.
Rovné příležitosti se však netýkají pouze mužů a žen.
"Je to také problém například etnických menšin, sociálního postavení, věku nebo třeba homosexuálů a lesbiček. Od nich společnost také očekává určité chování jen proto, že patří k nějaké konkrétní skupině," upřesnila Dana Radová.
Jak najít kompromis
V učebně zbraslavské základní školy sedí dvanáct učitelek a učitelů rozdělených do tří skupin. Každá má předvést určitou situaci ze školy, při níž by se měl vyučující zamyslet nad tím, jak ji spravedlivě řešit a nediskriminovat dívky ani chlapce. Začíná odpolední část posledního dne semináře o rovných příležitostech ve školství.
První skupina předvádí následující scénku: Dva žáci přijdou za třídní učitelkou s tím, že třída hlasovala, kam pojedou na školní výlet za peníze z třídního fondu.
Demokratické hlasování rozhodlo, že se pojede na motorkářské závody do Brna. Jenže ve třídě je patnáct kluků a deset dívek. "Je jasné, že to sice bylo demokratické, ale předem rozhodnuté. Kluci byli v přesile," komentuje scénku jedna z přítomných učitelek. Podle ní je důležité, aby si třídní učitelka hned uvědomila, že holky byly v nevýhodě.
"Zeptal bych se, co navrhovaly holky, a snažil bych se udělat nějaký kompromis," dodává další z účastníků semináře, pětadvacetiletý student pedagogiky Petr Šusta.
Na seminář se přihlásil ze zvědavosti. "Šel jsem sem bez očekávání. Neměl jsem o genderové problematice žádnou představu," vysvětlil Šusta. "Rozdíly v přístupu učitelů vidím teď mnohem víc než předtím," dodává s tím, že největší problém jsou učebnice.
"Jsou v nich mužům připisovány určité společenské role a specifická povolání. Ženám zase podřadnější a ustálené role. A to ovlivňuje, jak se děti koukají samy na sebe, na lidi okolo, ovlivňuje to jejich výběr povolání, studium a životní preference," dodává Petr Šusta.
Role mužů a žen rozděluje už slabikář
Pro příklad nemusí chodit příliš daleko. Stačí prolistovat první stránky většiny slabikářů, které základní školy používají. "Máma solí, ale málo. Táta umí jezdit autem."
A právě tohle rozdělení rolí se organizacím, které se zabývají ženskými právy, nelíbí. Dětem je totiž vnucována představa, že žena patří k plotně a muž je hlavou rodiny, která ji živí.
"Přesně tohle podporuje stereotyp, že máme rozdělené role v soukromém životě," vysvětlila ředitelka neziskové organizace Otevřená společnost Monika Ladmanová.
