Tak bleskový zásah bych od policistů, kteří v civilu hlídají Poslaneckou sněmovnu, nečekala. Bylo úterý, do zahájení schůze zbývalo pár minut, když jsem vešla do kuloárů mezi poslance. Tady se měla odehrát část testu, který MF DNES naplánovala.
Šlo o to, zjistit, jak budou Češi reagovat na ženu oblečenou od hlavy až k patě v jednom z nejortodoxnějších muslimských oděvů, v burce. Jenže, ještě než jsem stačila mřížkou před tváří pořádně zaostřit, vstoupil mi do cesty muž s policejním odznakem.
„Půjdete se mnou,“ řekl mi polohlasem a už mě vedl, vlastně vláčel, po schodech dolů. Nepomohla ani oficiální novinářská akreditace Sněmovny, kterou jsem měla připíchnutou k hrudi, ani to, že jsem ho anglicky přesvědčovala, že chci jen - jako ostatní novináři - rozhovor s několika politiky.
Než jsem stačila vysvětlit, že nejsem teroristka, už se za mnou zaklaply dveře poslanecké šatny a já čekala, až policista „přivolá posily“. Takhle, zavřená mezi kabáty, jsem skončila svou „exkurzi v zahalení“ mezi české politiky.
„Taky jste mohla dopadnout mnohem hůř,“ varoval mě policista později, když mě konečně donutil sundat si burku a ukázat svůj občanský průkaz. Ale vždyť jsem si jen oblékla tradiční náboženský oblek, bráním se. „Nemohl jsem tušit, kdo jste a jestli tenhle diktafon není ve skutečnosti zbraň.“
Jeden den s burkou
Židovským městem, které je po hrozbě teroristického útoku jedním z nejchráněnějších míst v Praze, jsem prošla bez jakéhokoliv zájmu policistů. Od bezpečnostní agentury židovské obce jsem navíc dostala zdvořilé instrukce, kudy do Španělské synagogy.
Stejně uctivě mě oslovily i prodavačky jednoho z nejluxusnějších obchodů v Praze, Luis Vuitton. Decentní úsměvy, lehká úklona muže u dveří. Možná cítí ropné dolary, říkám si.
Paniku jsem naopak vzbudila v lidmi přecpaném obchodě Bankrot na Václavském náměstí. Prodavači se nebáli terorismu - vedoucí prodejny upozornil ochranku, že se pod burkou může skrývat zloděj. A lidé, kteří sem přišli za levným nákupem, pro mě vytvořili širokou uličku.
A v metru? Nikdo si neodsedne, ale můžete se vsadit, že si nikdo nebude chtít ani přisednout.
Stačí jeden den, aby si člověk nepřál nic jiného než si strhnout neprodyšnou látku z obličeje. Je v ní horko i v prosinci, nemůžete se pořádně nadechnout a mřížka, která neustále sklouzává ke straně, brání ve výhledu. Ruce nemůžete používat, aniž byste se „nemístně“ odhalila.
Čeští politici burky zatím řešit nemusí
Zatímco v některých oblastech Afghánistánu nemůže dospělá žena bez burky vůbec vyjít na ulici, na Západě mají čím dál větší problémy muslimky, které tradice nutí, aby chodily celé nebo alespoň částečně zahalené.
Například v Nizozemsku, kde je dnes každý šestnáctý člověk muslim, v posledních týdnech uvažují o tom, že zakážou vycházet na ulici se zahaleným obličejem. Je to zákon namířený především proti burkám a podobně zahalujícím nikábům.
Čeští politici se s „nadměrným zahalováním“ zatím trápit nemusí. Trvalý pobyt má v Česku osmnáct žen z Afghánistánu a čtyřiadvacet Pákistánek. Jenže když Západ zpřísní imigrační zákony a pravidla pro přistěhovalce, může být všechno jinak.
Dospělí klopí zrak
Dnes se zdá, že by se zahalené ženy mohly v Praze cítit lépe než v ulicích Londýna. Redaktorka britského deníku The Guardian Zajíba Máliková provedla před pár týdny podobný pokus v centru Londýna. Zatímco Angličané jí hrubě nadávali, mě Pražané spíš ostražitě ignorovali.
Stačila jedna jízda tramvají, aby si člověk mohl sestavit doslova katalog ostražitých pohledů. Nejdéle se na vás dokážou dívat malé děti.
Dívky od třinácti do osmnácti let zase reagují nejhlasitěji, především jsou-li ve společnosti svých vrstevnic. „To je vostrý,“ ozve se například.
Většina dospělých klopí oči a periferním zrakem sleduje detaily zakryté cizinky. Ti nejodvážnější upírají zrak k mřížce přes tvář, aby zahlédli můj výraz. Možná odhadují, zda jim nehrozí nějaké nebezpečí.
„Diskriminace je skrytá,“ tvrdí Češka, která před několika lety konvertovala k islámu a od té doby nosí na veřejnosti šátek svázaný dozadu. „Nikde vám neřeknou, že nedostanete práci kvůli tomu šátku, ale vy víte, že je to právě kvůli němu.“
Možná, že českým zaměstnavatelům křivdí. Na úřadě, kam jsem si šla objednat občanský průkaz, mě „vzali přednostně“ a lámali si hlavu nad složitým případem ženy, která chce zůstat českou občankou, i když nesmí ukázat obličej.
Stejně tak nad mou totožností mávli rukou i revizoři v metru, kterým jsem ukazovala tramvajenku. Zůstali by však Češi stejně „ostražitě neteční“, kdyby začali ženy s mřížkou místo očí vídat častěji?
Co je BURKATradiční oděv muslimských žen, který zcela zahaluje postavu i obličej. Před pár desetiletími to vypadalo, že burky patří minulosti. Jeden díl látky, který ženu úplně zahalí, zažil návrat před deseti lety, když Afghánistán padl do rukou talibanců. Tamní ženy se od té doby musely zahalovat všude - i v ulicích liberálnějších měst. Burky však stále častěji nosí i muslimky žijící na Západě. Některé země prosazují zákaz tohoto oděvu. |
