Českým byrokratům dal včera morální lekci Nadační fond angažovaných nestraníků. Když Sosnarové nepomohl stát, vyplatí jí alespoň částečné odškodnění místo něj. Fond tak rozhodl poté, co o tragickém únosu Věry Sosnarové na Sibiř a jejích potížích s rehabilitací informovala MF DNES. - čtěte Byrokrati neuvěřili a zamítli odškodnění ženě odvlečené do gulagu
Fond Sosnarové věří
"O věrohodnosti paní Sosnarové nepochybujeme, proto jí vyplatíme jednorázově odškodnění. Nepůjde o statisíce, ale snad ji to potěší. Jen to ještě musí schválit správní rada," říká místopředseda fondu, historik Josef Valášek.
V radě například zasedá šéf Ústavu pro soudobé dějiny Oldřich Tůma, sochař Olbram Zoubek, profesor Vojtěch Cepl, Jan Ruml nebo ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček.
Fond se podle jeho místopředsedy Valáška řídí zásadou: kdo rychle dává, dvakrát dává. A zejména pokud jde o osmdesátileté či devadesátileté lidi.
"Obstrukcím správy sociálního zabezpečení nerozumím. Drží se paragrafů natolik úzkostlivě, až jde proti smyslu zákona o odškodnění," říká Valášek.
Vlivný diplomat, jehož MF DNES oslovila, tvrdí, že stát, který v tomto případě zastupuje Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ), totálně selhal. A to nejenom v případě Věry Sosnarové.
Advokát Lubomír Müller, jenž vede se správou sociálního zabezpečení několik soudních sporů, to dokládá na případu svého devadesátiletého klienta Štěpána Františka. Toho komunisté jako třídního nepřítele poslali na 17 let do žaláře.
"Po sedmi letech soudních sporů a absurdních námitek, kdy správa sociálního zabezpečení panu Františkovi třikrát špatně vypočítala odškodnění a třikrát musela svou špatnou práci opravovat, se konečně domohl práva. Správa mu vyplatí sto sedmdesát tisíc korun," říká Müller.
Ředitelka ČSSZ Božena Michálková si však stojí na svém. Věra Sosnarová podle ní nedokázala žádným dokumentem, že strávila léta v sovětském koncentráku. Zvláštní se jí zdá i pracovní knížka, kterou Věra Sosnarová má a jíž se prý ostatní vězni obvykle neprokazují.
Michálková, na niž řešení sporu přehrál ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas (ODS), nevěří ani tomu, že sovětská tajná služba KGB pracovní knížku Sosnarové zfalšovala. Neměla totiž zájem, aby vyšlo najevo, že její majitelka otročila i v – tehdy přísně utajovaných – uranových či azbestových dolech. Ještě před propuštěním tajní Sosnarovou ostatně zavázali k celoživotnímu mlčení o svém únosu.
Sibiř jako rekreace?
"Protestovala jsem proti tomu, ale okřikli mne, že pokud se mi to nelíbí, nemusím se do Československa vrátit. Od pánů na ministerstvu už nic nechci, ať o mně ale nerozšiřují, že jsem byla na Sibiři téměř jako na rekreaci. Na pouhý den bych jim přála kácet les v dvacetistupňovém mrazu s dvěstěpadesátigramovou porcí chleba a miskou smrdutého boršče k jídlu. Pak by mi snad uvěřili," ohrazuje se Sosnarová.
I český velvyslanec v Moskvě Miroslav Kostelka uznává, že chtít po lidech unesených na Sibiř papíry o jejich otročení nemá význam, protože takové dokumenty totalitní režim nikdy nikomu nevystavoval.
Přesto však i on nabízí Věře Sosnarové pomoc. Ruské úřady jsou podle něj v posledních letech velmi vstřícné. I Rusové tedy uznávají, že šedesát let staré zločiny není možné posuzovat podle dnešních kritérií.
