Lucy De Berková pracovala od února 1997 do září 2001 ve třech haagských nemocnicích. Podle obžaloby tehdy zabila pět dětí a osm starších lidí, kteří netrpěli žádnou nevyléčitelnou nemocí.
"Dala jim smrtící dávku draslíku nebo morfia," tvrdí vyšetřovatelé, kteří čtyřicetiletou ošetřovatelku viní i z pěti pokusů o vraždu.
Je obviněna také z padělání dokumentů, které měly prokazovat její zdravotnickou odbornost, a krádeže knih z nemocniční knihovny. Byla mezi nimi i knížka "V kůži sériového vraha".
Podezření na de Berkovou padlo po smrti dítěte, o které pečovala. Zemřelo, přestože lékaři krátce před tím konstatovali, že se jeho zdravotní stav lepší.
Klíčová bude výpověď toxikologa
Klíčovou výpovědí bude zřejmě svědectví soudního toxikologa, který má potvrdit, že žena vraždila. U soudu se má objevit do konce týdne. Podle znalců obžaloba totiž nemá dost důkazů, že oběti byly otráveny.
Teprve pak chce nastoupit obhajoba. Zatím tvrdí, že je ošetřovatelka nevinná. Také De Berková na dotaz soudu, zda se cítí nevinna, přikývla.
Konečný verdikt by mohl padnout v rozmezí dvou týdnů až měsíce. Proces pozorně sledují nizozemská i světová média. V soudní síni je velký počet reportérů.
Mezi oběťmi je soudce i postižený chlapec
Mezi oběti patří i dítě, kterému nebyl ještě ani rok, jednadevadesátiletý muž, či soudce OSN pro válečné zločiny. Čínan Haopei Li byl jedním z prvních jedenácti soudců jmenovaných práci v Mezinárodním třestním tribunálu pro bývalou Jugoslávii v Haagu.
Podle vyšetřovatelů žena zabila i fyzicky a mentálně postiženého chlapce. "Neudělala jsem to. Jsem si jistá. V tom stavu jsem ho našla," reagovala De Berková na dotaz soudce k smrti šestiletého retardovaného hocha v její péči.
Proces se dotýká zákona o eutanazii
Proces s De Berkovou se dotýká zákona o eutanazii, kterou Nizozemí legalizovalo jako první země na světě, poté, co ji dvacet let tolerovalo. Zákon obsahující přísné podmínky bránicí jeho zneužití platí od dubna.
Norma eutanazii povoluje, pokud je utrpení pacienta nesnesitelné, má nekonečné bolesti a rozhodne se zemřít dobrovolně po zralé úvaze. Navíc musí být pacient i jeho lékař přesvědčeni, že není žádné další řešení, což je nutné konzultovat s dalším lékařem.
