Lenka je až po uši v dluzích a neví, jak z nich ven. Nemá práci, zato se stará o malé dítě. S přítelem bydlí v pronájmu, který nejsou schopní platit. On pracuje, ona si přivydělává tím, že daruje svá vajíčka. Za jeden odběr dostane zhruba 15 tisíc.
Jenomže to nestačí, a tak chce jít ještě dál. Hodlá prodat svou ledvinu. Podobný nápad má v Česku stále víc lidí, ale je tady problém. Za prodej orgánů, byť vlastních, hrozí až pětileté vězení.
Žena nutně potřebuje 600 tisíc korun
"Vím, že je to nelegální," říká 28letá Lenka ze Zlínského kraje. Víc prozradit nechce. Redakce MF DNES s ní mluvila osobně a její totožnost zná. "Proto ledvinu nabízím jako pomoc za pomoc." Jak si takovou pomoc představuje? "Někomu daruji ledvinu a on mi třeba zprostředkuje práci nebo i půjčku na nízký úrok a dlouhou dobu," tvrdí. Vůbec nejlepší by prý ale bylo, kdyby zaplatil.
Příběhy těch, kteří chtějí ledvinu prodat, se liší jen velmi málo. V poslední době se objevily v Ústeckém kraji nebo na jihu Čech. Jsou to lidé, kteří by pravděpodobně nesáhli k tomu, že by někoho okradli. Přesto jsou ochotní spáchat trestný čin. Lenka potřebuje 600 tisíc korun, ale do inzerátu, který vyvěsila na internetu, to raději nepíše. "Chci jen zaplatit dluhy a začít znovu bez nich," špitla.
Na inzerát se ozvali dva zájemci
Nabídku zveřejnila v březnu a do dnešního dne se jí ozvali dva lidé. Ani s jedním se ale nesetkala. Ne proto, že by se bála, ale proto, že měli jinou krevní skupinu.
Že by zvolila jiné řešení, o tom Lenka neuvažuje. Prodej ledviny jí přijde jako dobrý nápad. Lidé z poraden pro předlužené, terénní pracovníci, kteří se denně setkávají s lidmi v zoufalých situacích, i exekutoři ve Zlínském kraji ovšem nad nápadem kroutí hlavou.
"S něčím takovým jsem se nikdy nesetkala. Dluhy je lepší řešit trochu racionálnějším způsobem," potvrdila Tereza Ševčíková z valašskomeziříčské poradny občanského sdružení Pod křídly. Podobné případy řeší devět let a nejčastěji vidí splátkové kalendáře nebo osobní bankroty.
Pronajatý domek nechce ztratit
Exekutoři se zase čas od času setkávají s tím, že lidé raději prodají rodinný dům, zaplatí dluhy a koupí si malý byt. I oni ale mají zkušenosti s tím, jak neradi se lidé něčeho vzdávají.
"Stává se i to, že dlužníci chtějí problém řešit podvodem nebo třeba krádeží," uvedla mluvčí exekutorské komory Petra Báčová. "Ale jen zřídka," dodala.
Ani Lenka není dvakrát ochotná slevit ze svého standardu. Mluví sice o zoufalé situaci, strachu a bezesných nocích, ale bydlí v pronajatém rodinném domku, který ji vyjde na sedm tisíc korun měsíčně. A o levnějším bydlení neuvažuje.
"Tady blízko jsem vyrůstala, je to kousek do lesa a tenhle domek byl vždycky můj sen. Jednou bych ho chtěla koupit," říká.
Pracovala jako servírka, pak v supermarketu
Zoufalé řešení hledá i proto, že oddlužení ani konsolidaci půjček využít nemůže. "Ptala jsem se na to, ale neprošlo by nám to. Nedlužíme jen bankám, ale různým společnostem," reaguje Lenka, která je víc než rok bez práce.
Před narozením dcery pracovala jako servírka, po mateřské dovolené nastoupila do supermarketu. Tam byla zhruba rok. "Na mou práci žádné stížnosti nebyly, ale potřebovala jsem hlavně ranní směny," vysvětluje, proč už tam nepracuje.
Po výpovědi přišel i rozchod s přítelem a tátou dcerky. "Když se odstěhoval, dlužili jsme už čtyřicet tisíc na nájemném a navíc hrozilo, že mi odpojí plyn. Tak jsem rychle sháněla další půjčku nebo směnku," popisuje Lenka.
Přítelova výplata se ztratí ve splátkách
Proto zavolala na jednu z levných půjček, které se nabízejí na ulici. "Bylo to normální mobilní číslo, jenomže mě přesměrovali na placenou linku a tam hovor strašně zdržovali," tvrdí.
Výsledek? Účet za hovor dělal patnáct tisíc korun. Domluvila si splátkový kalendář a držela se ho. Dluhy ale narůstaly jinde. "Pak už jsem si půjčovala i na jídlo. Co dlužím rodině, to ani nepočítám," uvedla.
Dnes má Lenka tři tisíce sociální dávku a další dva tisíce dostává výživné na dceru. Přítel se vrátil. "Pracuje v nepřetržitém provozu a má slušnou výplatu. Jenomže ty peníze jdou rovnou na splátky, nic z toho nemáme," popisuje.
"Chci, ať má dcerka pěkné dětství"
Mluví tiše a je na ní znát nervozita. Ožívá, až když přijde řeč na čtyřletou dceru. "Malá má všechno, chci, aby měla pěkné dětství," přeje si.
Na zahradě je napuštěný bazén, kousek dál stojí koloběžka, tříkolka a další hračky. Nouze není nikde patrná. Žena tvrdí, že dobře zná rizika života s jednou ledvinou. "Všechno jsem si nastudovala. Vím, jak mi to změní život, ale jsem rozhodnutá do toho jít," říká odhodlaně. Přitom plánuje i další dítě. "Odradilo by mě jen, kdybych měla jet kvůli odběru do zahraničí. Tam bych měla strach," přiznala.
Do půjčkové spirály se dostala před šesti lety, kdy s přítelem zaplatili kauci na pronajatý domek. Od té doby dluhy rostou. "I lidem, kteří mají jen sociální dávky, můžeme pomoci, aby si udrželi střechu nad hlavou a dokázali se postarat o děti," vzkazuje Ševčíková z občanského sdružení Pod křídly, že není nutné sahat k zoufalým krokům.
Březovský: Prodej ledviny je naivní představaO problematice snahy o prodej orgánů hovoří ředitel Koordinačního střediska transplantací Pavel Březovský * Žena, se kterou jsem mluvila, ví, že prodej orgánů je trestný. Plánuje ale, že přijde do nemocnice jako známá konkrétního pacienta a ledvinu mu daruje. O tom, že jí zaplatí, nemá nikdo vědět. Odborníci by je odhalili. Dárce musí posoudit nezávislá etická komise, která by snadno rozklíčovala, jestli jsou příbuzní nebo známí. Mají na to speciálně připravený soubor otázek, přes které by žádný smyšlený příběh neprošel. Museli by to provést mimo Českou republiku. * Jak tedy dárcovství funguje? Pokud se bavíme o dárcovství živých dárců, ti se mohou zapojit do dárcovského programu. Do něj se ale nedostane nikdo, kdo by chtěl orgán prodat. Etická komise zasedá i v případě, že chce člověk ledvinu darovat z čistě altruistických důvodů. Pak zkoumá jeho psychický stav, jestli třeba nemá sklony k sebepoškozování. * Dozví se pak, komu ledvinu daroval? Nikdy. Vybírá se ze seznamu čekajících pacientů a dárce se nedozví, kdo byl vybrán. Navíc teď chystáme zpřísnění v tom, že propojíme informace od jednotlivých etických komisí, aby se nemohlo stát, že to člověk bude zkoušet na více místech. Navíc máme i oznamovací povinnost, takže pokud bychom odhalili někoho, kdo chce orgán prodat, předali bychom to policii. * O inzerátech, v nichž lidé ledvinu za úplatu nabízejí, víte? Samozřejmě. Sami jsme testovali, nakolik je to závažné, kolik takových lidí může být. Na naši výzvu přišlo asi šest nabídek od potenciálních dárců. Neodlišujeme se od jiných států Evropské unie a není třeba zatím přijímat nějaká zvláštní opatření. |
