Žena neunesla rozsudek, zabila se

  • 345
Na počátku bylo odmítnutí žadatelky o zaměstnání a věta: "Pro tuto práci jste stará." Padesátiletá žena pak firmu žalovala, spor prohrála a od soudce o svém věku slyšela zhruba totéž. Byla to zřejmě poslední kapka. Žena spáchala sebevraždu.

"Málokdy mi v soudní síni dojde řeč. Ale tehdy jsem opravdu nevěděla, co říct," popisuje situaci její advokátka Daniela Světlíková.

Vojtěch Cepl mladší ze středočeského krajského soudu, který případ před několika měsíci soudil, si jej dobře pamatuje. Firma vyhrála proto, že prokázala, že zaměstnává ještě starší lidi.

Soudce tvrdí, že jeho komentář nebyl urážlivý. "Řekl jsem, že když se člověk podívá na její občanský průkaz, vidí, jaký je její věk. Tato věta je jen technická a pravdivá.
Není na ní nic urážlivého," řekl Cepl a dodal: "Nemám důvod pronásledovat nějakou paní kvůli věku."

Zatímco někdejší předseda Soudcovské unie Libor Vávra si výrok kolegy bez znalosti věci netroufá hodnotit, další význačný pražský soudce tvrdí:

"Je to absolutně nepřípustné. Taky bych rád řekl obžalovanému z dvojnásobné vraždy - ty dobytku, nejradši bych tě na místě zastřelil. Jenže to nejde," říká soudce, který si z kolegiality nepřál být jmenován.

Kvůli věku jí nedali práci a soud jim dal za pravdu
Léta byla bez práce, a když se soudila kvůli tomu, že ji zaměstnavatel odmítl, protože je stará, spor prohrála. Nedokázala, že šéf firmy větu pronesl, ač ji měla na papíře.

Podobně v Česku končí i řada dalších diskriminačních žalob. Příběh padesátileté ženy, která nevysoudila ani práci, ani omluvu a ještě měla zaplatit několik tisíc korun za prohraný spor, skončil tragicky: brzy poté, co soud prohrála, spáchala sebevraždu.

"Prohráli jsme přesto, že jsme měli důkaz 'černý na bílém'. Zaměstnavatel totiž klientce větu - nevyhovuje kvůli věkovému průměru - napsal i do papírů pro úřad práce," popsala advokátka Daniela Světlíková z Českého helsinského výboru, který se případy diskriminace a šikany zabývá.

"Než jsme podali žalobu, stěžovali jsme si proto na firmu u tamního úřadu práce. Ten zjistil, že je stížnost oprávněná, a potrestal je. Sami čekali, že si to u soudu odskáčou, protože věděli, že ředitel udělal chybu. Byli překvapeni, když soud vyhráli," pozastavuje se právnička.

Pohled soudce, který případ posuzoval, je jiný. "Zkoumal jsem, jestli je žalovaný výrok urážlivý, a shledal jsem, že nikoliv. Je to technický výrok. Říct někomu, že na určitou pozici nevyhovuje věkovým průměrem, není urážka. Jak jinak by organizace mohly odmítat nevyhovující zaměstnance?" říká soudce Vojtěch Cepl a dodává:

"Kromě toho se neprokázalo, že by firma odmítla víc uchazečů kvůli věku, takže o diskriminaci podle mě nešlo. Naopak prokázali, že zaměstnávají i starší lidi, než byla ona."

Takové zdůvodnění však právnička Daniela Světlíková nechápe. "Ta žena splnila veškeré předpoklady pro danou práci, ale oni ji přesto nevzali. Chtěli mladší. Kdyby měl pan soudce pravdu, tak nechápu, proč by jinak zákony zakazovaly věkovou diskriminaci a proč by se do inzerátů nesmělo psát věkové omezení," míní.

Soudce: Právo na práci není
Podle soudce Vojtěcha Cepla mají firmy právo vybrat si zaměstnance. "V této zemi už neexistuje právo na práci. Kromě toho jsou místa, kde je věk limitující faktor. Třeba povolání baletky," tvrdí.

Jenže žena, o jejíž žalobě rozhodoval, netoužila být baletkou. Chtěla místo úřednice na katastrálním úřadu a měla pro to potřebnou praxi i vzdělání.

"Případ ukazuje, že v mezilidských vztazích záleží nejen na právu, ale i na konkrétních lidech. Zákony mohou být dokonalé, a stejně vždycky záleží na kvalitě člověka, který má právní předpisy naplňovat," míní právnička Dagmar Raupachová.

Jak dopadne žaloba o diskriminaci v práci, ať už z hlediska věku, pohlaví, rasy nebo náboženství, je proto v Česku pořád ještě sázka do loterie. "Soudci nejsou připraveni soudit tyto věci. Nejde přece jen o to, nakolik někdo utrpěl veřejnou újmu a jestli se o urážce dozvěděli lidi ve městě. Jde o to, že byla diskriminována," zdůrazňuje Světlíková.

Přesto i v Česku už existuje několik případů, kdy lidé podobnou žalobu vyhráli. Snad nejznámější jsou případy Romek Viery Dunkové a Renáty Kotlárové.

Za to, že je firmy nepřijaly do zaměstnání, ač splňovaly požadovaná kritéria, vysoudila Viera Dunková 25 tisíc korun a Renáta Kotlárová 50 tisíc. "Když lidé zvednou hlavu a nemávnou rukou nad svými právy, vyhraných žalob přibude," míní Dagmar Raupachová.

,

Video