Žena, která stvořila Harryho

(Poslední úryvek z rozhovoru Malcoma Jonese z časopisu Newsweek s Joanne K. Rowlingovou - autorkou série knih o Harrym Potterovi) ~

Jak otevřeně se zabýváte dospíváním Harryho ve svých knihách?

Chci, aby vyrostl. Chci, aby všichni vyrostli, ale ne způsobem, který by nectil tón knih, tj. cítím, že by bylo nevhodné - v těchto knihách - aby Hermione otěhotněla jako mladistvá nebo některá z postav začala brát drogy, protože je to vůči tónu těchto knih neloajální. Není to vůbec tím, že bych se domnívala, že taková témata nemohou být v dětské literatuře skvělým způsobem probádána. Je to prostě tím, že v knihách o Harry Potterovi není pro tyto konkrétní problémy místo. Ve čtvrté knize je dosud největší důkaz o tom, že postavy stárnou, dán skutečností, že se začínají zajímat o chlapce a děvčata. I když ve třetí knize byl náznak téhož přítomen, tentokrát je tento zájem zcela otevřený. ~

Pocítila jste nějaký nátlak od knihovníků, kritiků nebo rodičů, tyto knihy cenzurovat?

Ne. V ůbec ne. Zaujímám k těmto věcem poměrně pevné stanovisko. Necítím vůbec žádný tlak. Dětská literatura je zajímavé pole a jenom z jejího jádra pocítíte její plnou sílu. Dětské knihy nejsou učebnice. Jejich prvořadým účelem není »vezmi tuhle knihu a naučí tě to a to«. Taková by literatura být neměla. Z každé knihy, kterou přečtete, se asi něco naučíte, ale může to být třeba poučení, jak se prostě smát. Nemusí se pokaždé jednat o políček s mravním ponaučením. Myslím si, že knihy o Harry Potterovi jsou morální knihy, ale běží mi mráz po těle při pomyšlení, že by si nějaké dítě jednu z nich vzalo, přečetlo tři kapitoly a pomyslelo si, aha, jasně, tak tohle je lekce, kterou budeme brát tentokrát. ~

Kdykoli se spisovatelé stanou nesmírně úspěšní, vzbudí hněv určité skupiny lidí. V e vašem případě se zdá, že touto skupinou jsou ti, kteří vás obviňují z podpory uctívání ďábla.

Vždycky jsme byli svědky, že se to přihodilo všemu, co získalo popularitu. Pokud jde o lidi, kteří mě chtěli obvinit z uctívání ďábla, byla jsem připravena s nimi diskutovat tváří v tvář. Ale v duchu víte, že jejich názory nezměníte. Jediná věc, kterou jsem důrazně obhajovala, je fakt, že myšlenka cenzury mě hluboce uráží. Samozřejmě, rodiče mají absolutní právo rozhodovat, co jejich děti budou číst. Myslím, že chybují, ale toto právo mají. Ovšem pakliže by chtěli bránit dětem ostatních v četbě čehokoli, domnívám se, že je to zcela neospravedlnitelné a v tu chvíli jsem připravena jim s radostí čelit a tento spor vyhrát.