"Zejména kvůli sehranému týmu kolegů jsem se při nočních toulkách Prahou nebála," říká a chvíli váhá, jak charakterizovat svou úlohu v jednom z nejsledovanějších kriminalistických případů poslední doby.
Násilník se po krátkém pronásledování vyhlédnuté oběti změnil v "lovnou zvěř".
Při vyřčení slova "volavka" se však policistka ihned naježí: "Nejsem žádná volavka, ale vyšetřovatel." Což ostatně dokázala, když zločinci spolu s kolegou, který ji zpovzdáli jistil, nasadila želízka.
"Hlavně díky jeho umění v sebeobraně jsem neměla strach," říká komisařka a po chvíli jen neochotně přiznává, že i ona se věnuje bojovým sportům.
Když nasedala před několika dny hodinu po půlnoci do tramvaje, všimla si podezřelého muže, který se podobal zločinci, tak jak jej jeho oběti popsaly. "Předstírala jsem podnapilou a snažila se chovat bezstarostně. Toho chlapa jsem se raději nevšímala, abych ho nepoplašila."
Na co myslela při půlhodinové jízdě tramvají až na okraj Prahy? Obavy prý "přehlušilo" odhodlání dostat zločince, kterého po sériích nelidských znásilnění srovnávají kriminalisté s předlistopadovým spartakiádním vrahem.
Vyšetřovatel případu Petr Rozum přiznává, že mu fotografie obličejů znásilněných žen se zlomenými čelistmi i očnicovými oblouky nedávají spát.
"Když jsem slyšela zločincovy kroky za sebou a prudce se otočila, přece jen jsem se lekla - ty útoky totiž byly hodně brutální. A zarazil se i on, když zjistil, že nejsem opilá. Jediné, na čem mi v tu chvíli záleželo, bylo, aby nám neunikl."
O účasti na rozsáhlém zátahu Radka Provazníková rodičům raději neřekla. Prozradila jim to, až když zkoušky DNA potvrdily, že kriminalisté dopadli toho pravého.
Poslanci včera navrhli prezidentu Václavu Klausovi, aby udělil policistce Medaili Za hrdinství.
 Radka Provazníková dopadla v roli "volavky" surovce z Modřan. |
