Ve středu přišla 59letá Hana Kohutová celá v černém k prvnímu jednání plzeňského krajského soudu. Společně s třináctiletou vnučkou zažalovaly firmu, které popelářské auto patřilo, i řidiče, jenž seděl v osudný den za jeho volantem.
Od firmy chtějí dohromady dva miliony korun, od řidiče pak šest set tisíc. "Navrhujeme žalobu zamítnout," uvedl hned v úvodu jednání advokát Martin Vovsík, který zastupuje řidiče Jaroslava Jaroše.
Dvanáctého května 2003 kolem půl osmé ráno vypravila Hana Kohutová jako každý den dceru do školy. Pak šla vnitroblokem mezi domy. Jak se dostala za couvající popelářské auto, přesně nezjistili ani policisté.
Řidič si nevšiml, že někoho přejel
"Zastavil jsem, když jsem uviděl ležící ženu na silnici před přední částí auta. Ničeho jsem si předtím nevšiml," vypověděl při výslechu na policii řidič auta.
"Řidič začal couvat hned, jak jsme přijeli na místo. O pomoc při zajištění couvání nepožádal. V autě jsme nějaký náraz nezaznamenali," potvrdili při výslechu spolujezdci z popelářského auta. Pětatřicetiletá žena, přes kterou nákladní auto přejelo, zemřela po deseti hodinách.
Plzeňský městský soud loni řidiče Jaroslava Jaroše potrestal. "Trestním příkazem byl obžalovaný odsouzen k podmíněnému trestu na deset měsíců se zkušební lhůtou dvou let a pokutě třiceti tisíc korun," citovala ze spisu soudkyně Vlasta Formánková.
Matka mrtvé ženy ve středu před soudem popisovala, jak tragédie změnila její život. Soudci jí svěřili třináctiletou vnučku do výchovy.
"Kromě mě nemá nikoho jiného. Dcera s vnučkou u mne bydlely od Vánoc 2000. Plánovala jsem, že jim nechám byt. Čtrnáct dní před tragédií jsem říkala v práci, že k prvnímu září půjdu do důchodu. A pak tohle. Pracuju dál, abych holku zabezpečila. Táhne mi na šedesát a stát se může cokoli. Od té doby musím brát léky. Těžce to dopadlo i na dítě," popisovala. Její výpověď často přerušoval pláč.
Patnáctiletá dívka se ze smrti matky nevzpamatovala
Vnučku po smrti mámy nechala doma, pak se dohodla s třídní učitelkou, že když se dítě dostane do kolektivu, bude to pro něj lepší.
"O letních prázdninách holka nevystrčila hlavu z domu. S nikým nemluvila, v noci se budila a plakala. Byla jsem s ní ve Fondu ohrožených dětí, ale k psychologovi jsem s ní nešla. Dodnes nemá žádné kamarádky. Často cestou ze školy chodí na hřbitov k hrobu své mámy," popsala žena.
Otce vnučky Hana Kohutová příliš nezná. U soudu přiznala, že s tímto vztahem své dcery nesouhlasila. "Dozvěděla jsem se o něm, že byl několikrát zavřený. Ale dceru jsem nepřesvědčila. Nakonec si do jejich společného bytu nastěhoval nějakou Ukrajinku a dokonce si ji vzal. S mojí dcerou nebyl ženatý. Když soud rozhodoval po smrti dcery o opatrovnictví, přivedli ho tam z vězení," líčila.
Soud může o náhradě takzvané nemajetkové újmy rozhodovat, i když už byl řidič za své pochybení jednou odsouzen v trestním řízení. V tomto případě nechtějí pozůstalé peníze, které by jim nahradily nějakou škodu, ale dožadují se částky za zásah do jejich života, do jejich duše.
Peníze mají v takových případech kompenzovat například bolest za ztrátu života nebo těžká zranění, která vznikla pochybením někoho jiného.
 Dceru Jany Kohutové přejelo před dvěma lety na plzeňském sídlišti popelářské auto. (10. června 2005) |
