Když začne Pétur Haraldsson mluvit o mohutných přírodních silách, svítí mu oči. Sedí v kavárně, sleduje déšť a o svých plánech mluví s takovou samozřejmostí, jako by oznamoval, že je možné okopat záhon s mrkví. Ale co auta? Jak je zbavit benzinu? "Budou jezdit na elektrickou energii získávanou z vodních elektráren," říká kategoricky.
Není to žádný šílený ekologický aktivista, nýbrž rázný byznysmen, jehož firma zpracovává projekty na co nejlepší využití obnovitelných zdrojů. "Já vím, že mi nevěříte. Ale deset let je dlouhá doba, uvidíte!" dodává.
Voda, pára, sopka: všude samá energie
Všude kolem je energie, hodně energie – tolik, že se jí nedá nevšimnout. Dravé ledovcové řeky i říčky se na bezpočtu míst řítí dolů z hor, a není tedy divu, že většinu elektrické energie získává ostrov z vodních elektráren.
Na mnoha místech krajiny k nebi z trhlin v zemi stoupá bílá pára z vroucích pramenů vyrážejících na povrch podél tektonických trhlin. A ještě nepřehlédnutelnější jsou oblaka páry nad geotermálními elektrárnami, které přeměňují teplo z hlubin vulkánů na elektrickou energii.
Mimochodem, tento typ elektráren patří k nejznámějším symbolům Islandu, ač si to mnozí turisté neuvědomují. Žádný prospekt, žádná kniha, žádný filmový dokument (a ani tento článek) se neobejdou bez záběru na spokojené Islanďany rochnící se v modravé vodě, nad níž se vznášejí oblaka páry.
Tak tedy, aby bylo jasno: nejedná se o zázrak přírody, nýbrž o umělé jezero vzniklé poblíž elektrárny, jezero napájené, věřte či ne, odpadní vodou. Jakkoliv to zní nevábně, je to dokonale čistá odpadní voda, neboť vlastně ani nemá kde se zašpinit.
Tyto elektrárny většinou vypadají jako velké parní lázně, v nichž pár techniků dohlíží na to, aby voda a pára z hlubin ve složitých systémech turbín a potrubí odevzdala co nejvíc své síly. "Je to tady zajímavé, skoro každý den tu máme malé zemětřesení. A občas se to tady rozhoupe pořádně," říká Almar Sigurdsson z geotermální elektrárny Hellisheidi, ležící poblíž Reykjavíku.
Vše ještě voní novotou, moderní stavba dostavěná před třemi lety na úpatí kopců v působivé islandské pustině dnes vyrábí přes 200 MW elektřiny a kromě toho rozvádí teplo pro domy v širokém okolí. "Za pár let chceme kapacitu ještě výrazně zvýšit. Tohle je vážně energie budoucnosti!" říká Sigurdsson.
Rajčata, bazény a další vymoženosti
Směs vody a páry proudí pod obrovským tlakem z hloubky několika set metrů a dává další a další argumenty lidem věřícím, že v alternativních energiích je budoucnost světa. A když ne světa, tak alespoň Islandu. Geotermální elektrárny tady vyrábějí zhruba pětinu elektrické energie (většina pochází z vodních elektráren), ale v celkovém součtu má teplo z hlubin ještě mnohem větší význam: ostrované jím topí.
Když se vynoříte z pustiny u vesnice poblíž nějaké tektonicky aktivní oblasti, nejspíš naleznete také soustavy skleníků, v nichž se k světu mají díky žáru lávy v hlubinách Země různé jinak nevypěstovatelné lahůdky. Třeba rajčata.
A někde poblíž zcela jistě bude veřejný bazén, v němž si místní budou v horké vodě z hlubin nahřívat kosti, debatovat o počasí a utvrzovat se v tom, že s tou krizí, která v posledních měsících rozbouřila ostrov jako mohutné zemětřesení, to vlastně není tak zlé.
"Odpradávna tady naši předci žijí na vulkánu. Párkrát se stalo, že příroda odsud lidi téměř vyhnala. Máme k její síle úctu," říká Pétur Haraldsson, ten, který věří, že za deset patnáct let bude přírodní energie napájet na Islandu i auta. "V Praze to vše bude složitější. Nemáte, pokud vím, žádné sopky. Škoda!"
