Poslední rozloučení s Naděždou Kavalírovou proběhne v pátek 27. ledna od 13:00 v Bazilice Nanebevzetí Panny Marie na pražském Strahově.
Kavalírová stála v čele Konfederace politických vězňů (KPV) od roku 2003, přičemž od roku 1990 byla její místopředsedkyní. Od prosince 2007 do ledna 2013 také předsedala Radě Ústavu pro studium totalitních režimů.
„Mně dnes nevadí staří komunisté. Mně vadí, že do těch řad vstupují mladí lidé. Oni nevědí, že tento -ismus byl zločinný a zavrženíhodný. Všechny totality jsou zvrhlé a ta komunistická byla zvlášť zvrhlá. A ona získává v našich zemích, protože jsme zlo nepotrestali, mladé lidi,“ uvedla loni šéfka KPV.
Kavalírová se narodila 13. listopadu 1923. Po komunistickém převratu v únoru 1948 musela opustit studium medicíny, protože působila v orgánech Československé strany národně socialistické a také se zúčastnila protestního pochodu studentů na Pražský hrad 25. února 1948. V roce 1956 byla ve vykonstruovaném procesu odsouzena za vlastizradu k pěti letům odnětí svobody, po třech letech byla podmínečně propuštěna.
V čele konfederace čelila i kritice, například za to, že pozastavila členství v KPV bývalému pracovníkovi BIS Vladimíru Hučínovi, přestože ho soud po vleklých sporech osvobodil.
V roce 2008 odmítla sestra bratrů Mašínových Zdena převzít vyznamenání od ministryně obrany kvůli tomu, že Kavalírová seděla v téže místnosti. Kavalírová za normalizace pracovala pro komunistické úřady a údajně byla členkou Svazu československo-sovětského přátelství. Přímý důkaz ale k dispozici není, Kavalírová to popírala.
