Vladimír Nedvěd zemřel poslední říjnový den ve věku 95 let v jihoaustralském Sunshine Cost, kde žil se svojí rodinou. Redakce iDNES.cz a MF DNES o tom informovala jeho švagrová Yvonne Lambertová.
"Zavřel oči a odešel," napsal australský deník Sunshine Coast Daily.
Bojů druhé světové války se účastnil již jako dvacetiletý mladík poté, co v prosinci 1939 ilegálně přešel hranice. V pouhých šestadvaceti letech se dokonce stal velitelem perutě a přebral tak zodpovědnost za téměř 400 lidí. Právě pod jeho velením se piloti vrhali do nelehkých bojů s německým protivníkem.
"Svědomí národa je jako veliká kniha popsaná činy těch, kteří v nejdůležitějších dobách historie národa neváhali předstoupit před nepřítele a položit oběti," řekl veterán před deseti lety při návštěvě Česka. "O svobodu se neprosí, o svobodu se bojuje," dodal a přirovnal letce RAF k novodobým blanickým rytířům.
Za své zásluhy byl Vladimír Nedvěd v České republice i v zahraničí několikrát vyznamenán. V roce 1991 byl povýšen do hodnosti generálmajora, v roce 2005 generálporučíka. Kromě toho dostal od prezidenta Havla nejvyšší české ocenění Řád bílého lva, od krále Jiřího VI. pak Řád Britského impéria.
Z havarovaného letadla s bombami zachránil kamarády
Nedvěd se jako letec proslavil už v třiadvaceti letech, když v prosinci 1940 teprve při svém druhém bojovém letu prokázal jako navigátor nevídané hrdinství. Jeho letoun Wellington plně naložený palivem a pumami se z neznámých příčin zřítil do lesa nedaleko letiště v East Wrethamu již krátce po startu. Dva členové osádky (kapitán a přední střelec) zahynuli na místě a tři byli těžce zraněni.
Češi v RAFČeské letectvo během druhé světové války hrálo v jednotkách britské Royal Air Force důležitou roli v boji proti nacismu. Jednou ze čtyř českých perutí byla právě 311. československá bombardovací peruť RAF složená z Čechů a Slováků, kteří podobně jako Vladimír Nedvěd uprchli z okupovaného území a dobrovolně se přihlásili k boji v rámci spojeneckých jednotek. Řada dalších českých pilotů-stíhačů působila ve stíhacích perutích RAF. |
"Nikdo by pohmožděnému Nedvědovi nic nevyčítal, kdyby utekl od hořícího bombardéru, v němž začaly vybuchovat pumy. Exploze jedné z nich navigátora odmrštila na několik metrů. Jenomže Nedvěd – bez ohledu na to, že může i on uhořet – začal přeživší kamarády vytahovat z trosek," popsal tragédii Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu.
"Nikdy mne nepřestane zajímat, jaká vnitřní síla ho k tomu přiměla, ale nikdy jsem nenalezl odvahu, abych se ho na to zeptal, přestože si píšeme," dodal Rajlich, který je přesvědčen, že k tomuto tajemství vedla Nedvědova víra v Boha.
Nedvěd pomohl Josefu Pavelkovi a pak i zaklíněnému Jaromíru Toulovi, jemuž hrozilo uhoření zaživa. Jako první československý letec byl proto za odvahu vyznamenán Řádem britského impéria a převzal velení 311. perutě.
Po únorovém puči emigroval, jak jinak než letadlem
Po komunistickém převratu v roce 1948 byl Nedvěd v hledáčku StB, protože kritizoval nastupující režim. Rozhodl se proto emigrovat.
"V dubnu jsme odletěli dopravním letadlem z Prahy do Bratislavy, spolu s dalšími letci jsme se letounu zmocnili. Po 26 minutách bylo domluveno, že přistaneme v německém Mnichově," líčil svůj nelehký osud.
Vladimír Nedvěd třiadvacetiletý
Přistáli na americkém vojenském letišti Neubiberg u Mnichova v Západním Německu. Za to byl Nedvěd v Československu obviněn z velezrady a degradován na vojína.
"Pak jsem se dostal zpět do Anglie. Chtěl jsem se znovu dostat do Královského letectva. Tehdy řekli no problem, ale musíte požádat o britské občanství. Byli jsme lidé bez národnosti, bez domova a tam nám nabízeli občanství. Samozřejmě jsme přijali," vzpomínal Nedvěd, který odsloužil dalších deset let u dopravního letectva RAF.
Po ukončení aktivní služby v roce 1955 se veterán s rodinou natrvalo usadil v Austrálii. Původně žil s manželkou Louise a třemi dětmi v Sydney, později se rodina přestěhovala do městečka Buderim v Queenslandu.
Obvinění z vlastizrady bylo zrušeno teprve v 90. letech. Nedvěd od té doby Českou republiku ještě několikrát navštívil.
