Enrique Meneses Miniaty, fotograf a novinář, se narodil v Madridu 21. října 1929. Jeho otcem byl novinář Enrique Meses Puertas, který si přál, aby se jeho syn stal advokátem. Ten tedy nejprve studoval práva v Madridu a v Salamance. Jenže poté vystudoval žurnalistiku na Escuela Oficial de Periodismo a do novinářského světa vstoupil velice mladý, když v roce 1947 – tedy ve svých osmnácti - debutoval reportáží o smrti toreadora Manoleta, legendy býčích zápasů ve Španělsku čtyřicátých let.
Enrique Meneses: Fidel Castro, Raúl Castro a Enrique Meneses.
V letech 1956 až 1960 Enrique Meneses spolupracoval s proslulým francouzským týdeníkem Paris Match. Pro tento časopis nejprve informoval o Sinajské válce v roce 1956, aby se roku následujícího přesunul na Kubu, kde se stal prvním zahraničním fotografem, který pronikl do pohoří Sierra Maestra, kde strávil čtyři měsíce s revolucionáři Fidelem Castrem a Che Guevarou. Než byl z Kuby vyhoštěn, prošel několika Batistovými vězeními. Dalším dobrodružstvím bylo dostat naexponované filmy tajně z ostrova, aby mohly být fotografie publikovány. V březnu a dubnu roku 1958 pak vyšla tři čísla Paris Match, která jej proslavila po celém světě, a kde popsal své zkušenosti mezi Castrovými partyzány - tehdy chyběl ještě rok do vítězství Kubánské revoluce a porážky Fulgencia Batisty.
Posléze, v letech 1962 až 1963, coby free lance, tedy volný novinář, informoval kupříkladu o pochodu Washingtonem Martina Luthera Kinga nebo o smrti prezidenta Johna F. Kennedyho. V letech 1960 až 1962 řídil v Paříži agenturu Delta Press, kterou spoluzaložil, v letech 1964 až 1976 pak agenturu Fotopress, která byla součástí skupiny Prensa Espaňola. Mimo jiné pracoval pro televizi a rádio. Jeho fotografie se objevily v mnoha světových publikacích, kromě zmíněného Paris Match také třeba v deníku The New York Times nebo časopisu Life.
Enrique Meneses: Fidel Castro
Během své dlouhé kariéry Enrique Meneses udělal rozhovor s mnoha osobnostmi, které zasáhly do dějin dvacátého století; figurují mezi nimi například egyptský prezident Gamál Násir, jordánský král Husajn I., dalajláma, íránský panovník Muhammad Reza Pahleví, jeho manželka Farah Diba, malíř Salvador Dalí, aktivista Martin Luther King, boxer Mohammed Ali.
Ani v posledních letech Meneses nezahálel. Pracoval stejně neúnavně jako na počátku kariéry, jen prostředky k předávání informací čtenářům se změnily. Své první kroniky psal na psacím stroji, svoje poslední texty a komentáře publikoval na osobním blogu a také na svém účtu na sociální síti Twitter. Byl zastáncem nových informačních technologií, spatřoval v nich značný potenciál pro své povolání.
Napsal několik knih: Fidel Castro: Siete aňos de poder (Fidel Castro, sedm let u moci, 1966), Nasser, el último faraón (Násir, poslední faraon, 1968), Castro: comienza la revolución (Castro: začíná revoluce, 1995) či autobiografii Hasta aquí hemos llegado (Až sem jsme se dostali, 2006).
Svět procestoval s jednoduchým plánem práce: „Jít, vidět, zaznamenat, nahrát, vrátit se a vyprávět o tom.“
Enrique Meneses: El Che Guevara a Fidel Castro při hovorech s partyzány
Autorka je studentka doktorského programu Románské literatury na FF MU v Brně
