Wolf podle DPA zemřel "poklidně ve svém berlínském bytě".
Kdysi patřil ke špionážním esům NDR. Třicet let, až do roku 1986, řídil zahraniční aktivity Stasi a zároveň byl zástupcem jejího šéfa Ericha Mielkeho.
Ze zahraniční rozvědky udělal podle expertů vysoce efektivní instituci, nejlepší v tehdejším komunistickém bloku. Například v západním Německu se jí podařilo propašovat agenty do nejvyšších pater státní správy.
Bezpochyby nejznámějším z nich byl Günther Guillaume, blízký spolupracovník tehdejšího kancléře Willyho Brandta. Jeho odhalení v roce 1974 znamenalo pro Brandta politický pád.
Nejen v Bonnu uměly téměř čtyři tisícovky Wolfových agentů získat informace. Spolehlivé zdroje měla východoněmecká špionáž i ve Vídni, Vatikánu či v centrále NATO.
Dva útěky do Moskvy
Markus Johannes Wolf, zvaný také "Mischa", se narodil 19. ledna 1923 v západoněmeckém Hechingenu v rodině komunistického lékaře a spisovatele židovského původu Friedricha Wolfa.
Ten bezprostředně po nástupu nacistů unikl před téměř jistou smrtí i s rodinou do Švýcarska a Francie a později do Sovětského svazu.
Do Německa se Markus Wolf vrátil v roce 1945 v rámci jedné z prvních skupin exilových komunistů. Předtím v Moskvě studoval letecké inženýrství a údajně navštěvoval školu výkonného výboru Kominterny.
Hned po návratu do vlasti začal pod krycím jménem pracovat v nově vzniklém Berlínském rozhlase, pro který například vytvářel zpravodajství o Norimberském procesu s prominenty nacistického režimu.
V roce 1949, po vzniku samostatné NDR, přesídlil na dva roky na východoněmeckou ambasádu do Moskvy. Po návratu do Berlína se podílel na vybudování východoněmecké špionážní sítě v zahraničí. Brzy nato její vedení převzal a stal se prvním zástupcem obávaných ministrů státní bezpečnosti Ernsta Wollwebera a Ericha Mielkeho.
Spokojený důchod
Z tajných služeb odešel Wolf na vlastní žádost v roce 1986 do penze. O návrat do vysoké politiky se neúspěšně pokusil o tři roky později, kdy si chtěl navléci háv komunistického reformního politika.
Těsně před sjednocením Německa emigroval podruhé ve svém životě do Moskvy, protože se bál zatčení. Do Německa se ovšem vrátil už v roce 1991 krátce poté, co mu odmítlo politický azyl udělit sousední Rakousko.
V roce 1993 byl v Düsseldorfu odsouzen k šesti letům odnětí svobody za vlastizradu a korupci, rozsudek však později nejvyšší soud zrušil. V dalším procesu v roce 1997 byl uznán vinným z omezování osobní svobody, vysloužil si ale pouze podmíněný trest.
V posledních letech se bývalému špionovi nevedlo zle. Napsal a uveřejnil několik poměrně úspěšných titulů o své zpravodajské minulosti, byl i vítaným komentátorem dění a hostem různých televizních pořadů.
