Ikona španělské pravice podle agentury AP zemřela v neděli večer na selhání srdce.
Rodák z chudé Galicie byl známý svou prostořekostí a impulzivním jednáním. Jednou údajně ustřihl šňůru u telefonu, který bez přestání vyzváněl u něj v kanceláři. A když po smrti Franciska Franka vyšly do ulic tisíce odborářů a komunistů, nechal protesty jako ministr vnitra potlačit a před novináři údajně zlostně ucedil: "Ulice jsou moje!"
Přestože pro španělskou levici vždy zůstal reliktem Frankova autoritářského režimu, historici mu přiznávají velké zásluhy na přechodu země k demokracii. Za Franka sloužil ve funkci ministra cestovního ruchu a informatiky a podařilo se mu přilákat do země bohaté turisty. Zatímco po Frankově smrti většina ministrů upadla do zapomnění, Fraga z politické scény nezmizel.
Pomohl sepsat novou demokratickou ústavu, která vstoupila v platnost v roce 1978. Ve své Lidové straně shromáždil Frankovy stoupence, které posunul blíže k politickému středu. V roce 1989 předal vládu nad partají José Manuelu Aznarovi, jehož následník Manuel Rajoy se po nedávných volbách stal španělským premiérem.
On sám nikdy na vytoužený post ministerského předsedy nedosáhl. Dlouhých patnáct let ale vládl své rodné Galicii. V zaostalém kraji nechal z eurofondů postavit moderní silnice, mosty a další infrastrukturu. Podle kritiků ale v kraji na severu země vládl železnou rukou a udělal cokoliv, aby se udržel u moci.
Před pěti lety se vlády nad svým rodným krajem vzdal a stal se senátorem. V létě minulého roku ale po šedesáti letech v politice oznámil, že odchází na odpočinek. Svého působení ve Frankově administrativě nikdy nelitoval. "Člověk si nemůže vybírat období, ve kterém žije," poznamenal před novináři v roce 2001.
