Zemřel můj velký přítel. Taková slova nejčastěji zaznívala z úst řady evropských politiků a novinářů v souvislosti se sobotním skonem prvního polistopadového šéfa diplomacie Jiřího Dienstbiera (více zde).
Pronesl je kupříkladu 83letý Hans-Dietrich Genscher, který v roce 1989 ve funkci ministra zahraničí Spolkové republiky Německo přestřihl s jednou z klíčových postav československé politiky 20. století u Rozvadova ostnaté dráty. Tuto symbolickou scénu u německo-českých hranic připomínala německá média nejčastěji.
Jiří Dienstbier stříhá železnou oponu (17. prosince 1989)
"Evropa bude po jeho odchodu chudší," citoval politika německý zpravodajský server welt.de. "Byl to přesvědčený Evropan, který ve velkém přispěl k porozumění mezi Čechy a Němci," dodal čestný předseda německé FDP o muži, který až do smrti zastával funkci senátora za ČSSD.
I Genscherův následovník - současný šéf německé diplomacie Guido Westerwelle - se připojil se svou kondolencí. Česko podle něj s odchodem Jiřího Dienstbiera ztrácí velkého demokrata a bojovníka za lidská práva, napsal spiegel.de.
O smrti Jiřího Dienstbiera psala i zahraniční média.
"My Němci nikdy nezapomeneme, jak Jiří Dienstbier spolu s Hansem-Dietrichem Genscherem stříhal železnou oponu na německo-české hranici, nezapomeneme na jeho nezaměnitelný přínos k usmíření mezi oběma našimi národy," napsal podle ČTK Westerwelle svému českému protějšku Karlu Schwarzenbergovi.
POSLEDNÍ ROZLOUČENÍPoslední rozloučení s Jiřím Dienstbierem uspořádá Senát v pátek ve Valdštejnském paláci. Účast přislíbil i Hans-Dietrich Genscher. Veřejnost se bude moci přijít rozloučit od 8:30 do 10:30. Pohřeb, který se bude konat odpoledne, na přání rodiny nebude určen pro veřejnost. Kondolenční listiny mohou zájemci v Senátu podepisovat ve středu a ve čtvrtek od 9 hodin do pěti a v pátek od půl deváté do půl jedenácté. Zdroj: ČTK |
"Zemřel mi dobrý přítel," nechal se také slyšet tehdejší místopředseda vlády národního porozumění Ján Čarnogurský.
"Ještě dělal topiče, když jsem ho začal připravovat na převzetí resortu zahraničí," připomněl v srbském radiu B2 jednu z mnoha profesí, které vykonával český novinář a politik.
Jeden ze zakladatelů Charty 77 byl v roce 1979 odsouzen na tři roky za "podvracení republiky" a po propuštění se mohl věnovat jen manuální práci. Dělal kupříkladu zmíněného topiče, ale také nočního hlídače, baliče knih nebo řezače kovů.
"Byl jedním z těch, kteří se zapojili do opozice tehdy, kdy nikdo nevěřil v happy end," uvedl šéfredaktor polského listu Gazeta Wyborcza Adam Michnik a vzpomínal na Dienstbierovu první návštěvu v roli ministra zahraničí na přelomu let 1989 a 1990.
O smrti Jiřího Dienstbiera psala i zahraniční média.
"Zatímco včera jsme byli ještě kriminálníci, nyní jsme se setkali jako svobodní lidé, kteří se podíleli na pádu diktatury," napsal o svém příteli někdejší polský opoziční aktivista Michnik, podle kterého tehdy Dienstbier řekl, že "jsme museli udělat tu naši sametovou revoluci, protože se nám pořád nechtělo chodit po horách, abychom se mohli setkat ... s polskými přáteli".
Třiasedmdesátiletý senátor podlehl rakovině v pražské nemocnici na Vinohradech v sobotu. Pro mnohé překvapivou zprávu oznámila jeho manželka Jiřina. Informaci o smrti jednoho z mužů, za jehož působení v politice padala železná opona, přinesly deníky takřka v celém světě.
JIŘÍ DIENSTBIER (20. 4. 1937 - 8. 1. 2011)Významný český politik a novinář se narodil v Kladně. Na konci 50. let studoval žurnalistiku na Filozofické fakultě UK. Ještě jako student vstoupil v roce 1958 do KSČ a až do roku 1969 se živil jako redaktor a komentátor Československého rozhlasu. Byl korespondentem na Dálném východě, v Evropě i USA. V 60. letech se zapojil do demokratizačního proudu, v roce 1968 se postavil proti okupaci sovětskými vojsky. Zároveň se podílel na protiokupačním vysílání Československého rozhlasu, za což ho vyhodili z rozhlasu a byl vyloučen z KSČ. V roce 1977 se Dienstbier připojil k signatářům Charty 77 a dvakrát byl i jejím mluvčím. V disentu pracoval jako redaktor ilegálního časopisu Čtverec, spoluzaložil Československý helsinský výbor, publikoval několik knih a vydával samizdat. Zároveň zakládal Výbor na obranu nespravedlivě souzených, takzvaný VONS. Režim ho kvůli "podvracení republiky" poslal v roce 1979 na tři roky do vězení. Dienstbier byl čtyřikrát ženatý, vedle syna Jiřího, který letos vedl kandidátku ČSSD do pražského zastupitelstva, měl dcery Moniku, Kristínu a Ivetu (v roce 1998 zemřela). Zdroj: Wikipedie |
