Do očí! Když si s někým připíjíš, musíš se mu dívat do-o-čí! To je jeden z výroků mého kamaráda, druhdy šéfa, Libora Ševčíka (5. 2. 1946 - 31. 7. 2016), který si budu připomínat při každé sklence vína, co ještě pozvednu. Teď bych ovšem rád připomněl, že on sám, jak jsem ho za těch bezmála čtyřicet roků poznal, se díval do očí i v ostatních situacích.
A uměl se dívat i kolem sebe - a viděl (především do lidí a do novinářského řemesla) - a uměl o viděném vyprávět, do novin nebo u stolu. Byla s ním radost pracovat i nepracovat. Takže psát o něm v dobrém - o jeho rozhledu a nadhledu, důvěryhodnosti a spolehlivosti, neokázalosti a humoru - by pro mě nebylo vůbec těžké, kdyby to nebylo v minulém čase. Sedmdesátka přitom není věk, kdy by měl člověk dávat všemu a všem vale. Jenže, jak se říká obvykle v jiné souvislosti, srdci neporučíš...
Libor Ševčík byl srdečný chlap a uměl spojovat lidi. Naposledy jsem na to zíral při jeho letošních oslavách kulatin, kam mu přišli přát znojemští rodáci, spolužáci z čimelické průmyslovky, kolegové z televize, kde jako novinář začínal, i z jiných médií, uznávaní zdejší vinaři a gurmáni, přátelé z jachtinku i golfu či promotéři z cestovního ruchu. A zdaleka nejen vrstevníci.
Nejpodstatněji se ovšem Liborova schopnost dávat lidi dohromady (a inspirovat je a motivovat) projevila v deníku Mladá fronta, kde přes deset roků bravurně vedl oddělení domácího zpravodajství, největší v redakci. Po převratu se stal prvním - redaktory zvoleným! - šéfredaktorem, který nejenže vymanil deník z dusivého svazáckého objetí, ale dokázal jej pod hlavičkou MF DNES provést divokými polistopadovými vodami, v nichž jiné, třebas uznávané tiskoviny šly ke dnu. A spolu s lidmi, jimiž se obklopil, z něj vytvořil jedničku na tuzemské novinové scéně, v pověsti i v nákladu.
Po MFD řídil Libor úspěšně ještě další noviny, respektive přílohu, ale také napsal hodně zajímavých textů a pět knížek o víně, kterému rozuměl jako málokdo. Ty tu po něm zůstávají. Vedle spousty lidí, kteří na něj budou s úsměvem vzpomínat, až je ta ztráta přebolí.
