Andreotti patřil k pilířům poválečné politiky Itálie. Do politiky vstoupil v roce 1945, ačkoli koketovat s ní začal už v roce 1939. Věnoval se jí přes šedesát let a byl považován za zřejmě nejschopnějšího politika v italských dějinách. Případně nejmazanějšího, asi nikdo neproplouval divokými vodami tamní politické scény tak zdatně jako on.
V poslední době však měl zdravotní potíže a loni v srpnu strávil několik dní v nemocnici kvůli srdeční arytmii. Podle prohlášení rodiny zemřel pokojně, v pondělí krátce před půl jednou odpoledne ve svém domě v Římě, uvedl list Corriere della Sera.
Divo Giulio (Božský Giulio) byl několikanásobným premiérem. V čele vlády stál celkem sedmkrát, a to v letech 1972 až 1991. Působil také jako šéf diplomacie a ministr vnitra. Vlastně se o něm říkalo, že si vyzkoušel takřka každou politickou funkci, která byla k mání. Italské deníky jeho odchod komentují slovy - odešel symbol moci.
Vytrvalý politik byl u všech nejdůležitějších momentů italské republiky. Od referenda o zrušení království, přes volby v roce 1948, které znamenaly konec komunistických ambicí v zemi - on sám patřil k vášnivým potíračům jakékoli komunistické ideje, přes italský hospodářský zázrak a tragické události, jako byl únos premiéra Alda Mora.
A právě únosy a nekalé mafiánské praktiky se o římského syna z učitelské rodiny také otřely. Andreottimu se nepřezdívalo jen "Božský", vystudovaný právník dostal i přezdívku Belzebub nebo Princ Temnoty, a to kvůli svému údajnému napojení na sicilskou mafii. V devadesátých letech stanul před soudem, který ho vyšetřoval hlavně kvůli vraždě italského novináře Carmine Pecorelliho.
Ten zemřel násilnou smrtí poté, co napsal články o Andreottiho napojení na Cosa Nostru. A také že politik měl co do činění s únosem Mora. Žádné provinění se však neprokázalo, soud Andreattiho zprostil obvinění, když mu bylo pětaosmdesát.
