Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Zemřel Emanuel Mandler, historik, který vždy kráčel proti hlavnímu proudu

  13:24aktualizováno  13:24
Ve středu 21. ledna podlehl těžké nemoci Emanuel Mandler. Ti, kteří sledují komentářové stránky tohoto deníku soustavněji a delší dobu, vědí možná ještě, že Mandler zde v minulosti publikoval řadu textů.

Emanuel Mandler od 60. let nekráčel v žádném z názorových a politických hlavních proudů. | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Emanuel Mandler se narodil 2. srpna 1932. Vystudoval filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Pracoval jako archivář v Benešově, i jako funkcionář Československého svazu mládeže a redaktor pedagogických časopisů. V letech 1960–1968 se redaktorsky podílel na encyklopedickém díle Československá vlastivěda; vydávala ji Socialistická akademie, kterou Mandler později nazval "polopolitickým aparátem“. Byl vystaven dilematům: "V první polovině šedesátých let jsem si odbyl to, co komunisté nazývali vnitřní emigrací.“

Ventil pro své pnutí, zrání, názory a vidění našel několikerý: Od roku 1961 externě spolupracoval s časopisem Dějiny a současnost. Od roku 1964 byl členem redakčního okruhu a stálým přispěvatelem proslulého, názorově fakticky nemarxistického časopisu časopisu Tvář - až do jeho definitivního zrušení v roce 1969. A také psal prózy. Vyšly roku 1966 pod názvem Atrakce. Dostaly, nikoliv neprávem, přívlastek kafkovské.

"Přísnost, nemilosrdná důslednost a ‚bezperspektivnost‘ Mandlerových próz jsou tvrdou zkouškou pro čtenáře, zvyklé na to, že se ve své četbě pohodlně uvelebí,“ napsal Mandlerův tvářistický druh Bohumil Doležal. Jiní recenzenti však spílali autorovi do kafkovských epigonů a snobů. Prozaický oblouk byl u Mandlera uzavřen předloni, když mu vyšel svazek Poslední Branibor a jiné příběhy. Obsahuje některé texty z Atrakce a prózy napsané později, do počátku 70. let, kdy Mandler beletrie zanechal.

Zleva Emanuel Mandler, Jan Nedvěd a Bohumil Doležal, počátek 70. let

Vše, co knižně publikoval mezi dvěma zmíněnými prozaickými tituly, týkalo se politiky a historie. Vzpouzel se být jejich pasivním objektem. Vytěsněn za normalizace do neexponovaných občanských povolání (např. výrobce figurek, programátor), vydával samizdatové Sborníky, byl zakládajícím členem Československého helsinského výboru (1988) monitorujícího občanská práva, v letech 1987-1989 předsedal Demokratické iniciativě, z níž se zrodila Liberálně demokratická strana, za niž Mandler byl od ledna 1990 do června 1992 poslancem Federálního shromáždění.

Následující dva roky spoluvydával časopis Soudobé dějiny. A hojně publikoval - buď nejprve v tisku (z čehož vznikly výbory Nebát se a nekrást a Češi i Němci) nebo rovnou knižně – jmenujme Benešovy dekrety, Oba mé prezidenty (Václav Havel & Václav Klaus) či vzpomínky Škodolibé úsměvy svobody z let 1955 až 1992.

Bohumil doležal vzpomíná

"Díky Mandlerovi jsem se seznámil s českou demokratickou politickou tradicí (Havlíček, Palacký, Masaryk, Rádl) a hlavně vzal za svou jeho představu o politice, která musí být zároveň důsledná, odvážná a realistická.“ 

"Díky Mandlerovi jsem se seznámil s českou demokratickou politickou tradicí (Havlíček, Palacký, Masaryk, Rádl) a hlavně vzal za svou jeho představu o politice, která musí být zároveň důsledná, odvážná a realistická,“ napsal včera do nekrologu jeho dlouholetý spolupracovník Bohumil Doležal. Vyzdvihl tři okruhy: Mandlerovu vehemenci při prosazování neoficiózní linie časopisu Tvář, Mandlerovu kritiku Charty 77 coby "nerealistického politického projektu“ se schopností oslovit jen malý počet lidí a konečně "dlouholeté úsilí o to, aby se česká společnost důstojně vyrovnala s tím, co po druhé světové válce způsobila českým Němcům“.

Mandler zkrátka - a ovšem i Doležal - od 60. let nekráčel v žádném z názorových a politických hlavních proudů. Byl nejednou a nejedním nahlížen jako podivín. Lidskou tragédií je, že se právě s Doležalem v posledních letech z osobních důvodů rozešli a vyhýbali se sobě. Ale tyhle sváry nakonec vždy pominou a zůstane dílo. To dílo Mandlerovo, "rušivé“ a tvrdohlavé, je významnější, než se po soustavném odstavování na vedlejší kolej zatím zdá.

Autor: Kavárna


Trump ohrožuje světovou bezpečnost, řekl historik Lukeš v Rozstřelu





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Sjezd ČSSD v Brně - (zleva) brněnský primátor Roman Onderka, jihomoravský hejtman a kandidát na předsedu ČSSD Michal Hašek a Zdeněk Škromach (18. března 2011)
ZÁPISNÍK: Troubové a hněv. ČSSD, ani Zeman nechápou míru vzteku v zemi

Soutěž o nejpitomější výmluvu v sociální demokracii. Podlehl Zeman přesvědčení o neomylnosti? Babiš jde nahoru. To jsou témata zápisníku "Minulý týden"...  celý článek

Edvard Beneš před svou vilou
ZÁPISNÍK: České sebebičování. Přijali jsme Mnichov a vůbec

Obama přestal kouřit kvůli své ženě a lidem chybí nadhled. Říkáme, že jsme nejhorší a že se Beneš v roce 1938 choval jako "zbabělec".To jsou témata zápisníku...  celý článek

Figuríny s oběšenci se objevily v úterý ráno 22. října na pražském Klárově
ZÁPISNÍK: Panika o českých volbách a sex v Japonsku

Cizinci se divili, proč Češi šílí kvůli volbám. Vzpomínky na válku. Málo sexu u Japonců podle The Washington Post. Fotbalové paměti. To jsou témata zápisníku...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.