Cartier-Bresson, který by se dožil 22. srpna 96 let, zemřel v pondělí ve svém domě v L'Isle-sur-la-Sorgue na jihu Francie.
Podle francouzského deníku Libération pohřeb proběhl již dnes v nedalekém Montjustin. "Poslední dny již nejedl a pomalu slábl," řekl agentuře zdroj z fotografova okolí.
"Francie ztrácí geniálního fotografa, skutečného mistra, umělce, který patřil k nejnadanějším ve své generaci a k nejrespektovanějším ve světě," prohlásil k jeho úmrtí francouzský prezident Jacques Chirac. "Byl významným svědkem své doby, fotografoval s vášní 20. století a svým pohledem navždy zachytil pohyb lidí a civilizací."
Život na cestách
Cartier-Bresson přestal fotografovat před téměř 30 lety, neboť podle vlastních slov cítil, že nemá, co by více řekl.
"Byl v Indii, když byl zavražděn Mahátma Gándhí, byl v Číně, když vrcholila občanská válka, a i v Rusku se objevil v pravý čas," tvrdí jeho manželka, fotografka Martine Francková.
"Celý život jsem byl amatérem," prohlašoval fotograf, který se narodil 22. srpna 1908 ve francouzském Chanteloup v zámožné rodině textilních průmyslníků. Vyrůstal obklopen uměním, jež se stalo jeho láskou.
Na sklonku 20. let začal studovat malířství, stýkal se s významnými surrealisty, nakonec se ale rozhodl pro fotografii. Když se jednou probíral obrázky maďarského fotografa Martina Munkacsiho, zaujala ho momentka tří hochů dovádějících ve vlnách jezera Tanganika. "Náhle jsem pochopil, že fotografie může zachytit věčnost v jediném okamžiku," vzpomínal.
Cartier-Bresson si tedy koupil svoji první Leicu a začal se potulovat ulicemi Paříže a dalších měst s cílem "udeřit v pravý čas". První výstava v New Yorku v roce 1932 na sebe nenechala dlouho čekat.
V roce 1937 během španělské občanské války točil dokumenty, za druhé světové války byl jako vojenský fotograf zajat, ale unikl. Když se blížilo osvobození, byl už v Paříži, aby zachytil své milované město.
Agentuře dal jméno sekt
V květnu 1947 se při setkání přátel nad láhví šampaňského zrodila proslulá agentura Magnum Photos. Svým autorům měla poskytovat servis, ale zároveň i zaručovat autorská práva a značnou tvůrčí svobodu.
Právě značka šampaňského vnukla tehdy Cartierovi-Bressonovi, Robertu Capovi, Davidu Seymourovi, Georgi Rodgerovi a Billu Vandivertovi název nového typu obrazové agentury. Díky svým snímkům ze 60. let byl do ní přijat i Čech Josef Koudelka.
Několik let strávil Cartier-Bresson v Indii, Barmě, Pákistánu, Indonésii a Číně. V roce 1952 se vrátil zpět do Evropy, aby se o dva roky později stal prvním západním fotoreportérem, který zachytil poválečný Sovětský svaz. Následné cesty jej zavedly i na Kubu, do Mexika, Kanady, Spojených států, Indie, Japonska a řady dalších zemí.
Muž, který se sám odmítal fotografovat, byl také dobrým portrétistou. Před objektivem mu stáli například Jean-Paul Sartre, Pablo Picasso, Colette, Henri Matisse, Ezra Pound či Alberto Giacometti.
 Legendární fotograf Henri Cartier-Bresson na archivním snímku se svým oblíbeným fotoaparátem Leica. (4. srpna 2004) |
