Druh, který žije už jen na tasmánském ostrově jižně od Austrálie, podle vědců nepřežije následujících pětadvacet let. Pokud se tedy nestane něco výjimečného. Něco, čím se zdál být Cedrik.
Cedrik a jeho bratr se rakovinou nenakazili tak jako ostatní, při boji. Tato výjimečná forma rakoviny tváře se totiž podle vědců dokáže přenášet ze zvířete na zvíře. Tím, že tumory rostou v oblasti úst, se rakovinové buňky dostávají do těla ostatních přímo krví, když nemocné zvíře kousne do krve svého protivníka. Poté, co se vytvoří nádory v oblasti úst, nemohou zvířata jíst a obvykle umírají během jednoho až dvou let hlady.
Cedrikovi a jeho bratrovi však nákazu vpravili do těla vědci. A čekali, co se stane. Jeho bratr Clinky onemocněl. Cedrik se však zdál být imunní. To by znamenalo, že by mohl lékařům pomoci vytvořit vakcínu proti nemoci, která za posledních čtrnáct let vyhubila 70 procent populace tohoto zvířete.
Jenže o rok později zvíře vědci infikovali odlišným druhem rakoviny, který také způsobuje nádory tváře. A tasmánský čert Cedrik onemocněl. Oba malé nádory mu sice lékaři odejmuli, ale rakovina už napadla i plíce.
Pojídač mršin
"Operace plic nebyla možná, chemoterapie by nezabrala a vědci nechtěli zvíře trápit," řekl Alex Kreiss z výzkumného institutu v tasmánském Hobartu. "Bylo to opravdu těžké rozhodnutí," dodal.
Tasmánský čert, tak typický pro celý ostrov a australský spolkový stát, si získal jméno kvůli své údajné zuřivosti. Dali mu ho evropští kolonisté, kteří se zřejmě zalekli jeho řevu a štěkání, které vyluzuje především v době jídla. Strašlivé jméno i pověst mu však zůstaly a stal se předlohou i mnoha příběhů. V Česku je tento druh znám především díky animovanému seriálu o potrhlém a nešikovném tasmánském čertu Tazovi.
Jinak totiž nebezpečný ani zuřivý není. Pojídá většinou malá zvířata a rozhodně nepohrdne ani mršinami, které díky ohromnému stisku svých zubů dokáže pojídat i s kostmi a chlupy.
Přestože tak pomáhá zbavovat přírodu uhynulých zvířat, farmáři ho příliš v lásce neměli. Je doloženo, že v minulosti obýval i Austrálii, kde ho však zřejmě obyvatelé vyhubili. Mezi ohrožené druhy patří až od roku 2008.
"Zatímco Cedrikova smrt je smutnou zprávou, byl jen částí velké mozaiky, za níž se skrývá vakcína," řekl serveru BBC Kreiss s tím, že Cedrik hrál důležitou roli v pochopení samotného průběhu a zvratů nemoci.
Kromě tohoto výzkumu vědci odchytávají v přírodě nemocné kusy, aby nemohly nákazu dále rozšiřovat. Australské zoologické zahrady a parky také chovají na 280 tasmánských čertů, kteří jsou zdraví a v případě uhynutí svých příbuzných v přírodě by mohli dát základ nové populaci.
