Genscher zemřel v noci na pátek „obklopen svou rodinou“ ve svém domě ve Wachtbergu na západě Německa. Podlehl selhání srdce. Genscher dlouhodobě trpěl srdeční arytmií a v minulosti prodělal i nejméně jeden infarkt.
V první reakci na zprávu o úmrtí německá spolková vláda označila Genschera za „velkého státníka“. Liberální politik podle mluvčího kabinetu Georga Streitera ovlivnil německé dějiny více než kdokoli jiný a byl „velkým Evropanem a velkým Němcem“.
Genscher, který v roce 1952 utekl z NDR do Západního Berlína, se v demokratickém Německu vypracoval do nejvyšších funkcí. Jako šéf diplomacie Genscher působil v letech 1974 až 1992 v kabinetech Helmuta Schmidta a Helmuta Kohla, v této funkci se podílel i na událostech v souvislosti s pádem komunistických režimů ve střední a východní Evropě.
Klíčovou roli sehrál hlavně v procesu následného znovusjednocení Německa. V letech 1974 až 1985 zastával také post předsedy FDP. Za nejslavnější okamžik v Genscherově kariéře bývá označována jeho řeč, kterou na podzim 1989 pronesl z balkonu západoněmecké ambasády v Praze.
Genscher tehdy až čtyřem tisícům východoněmeckých uprchlíků na zahradě velvyslanectví sdělil, že budou moci vycestovat do Spolkové republiky. „Milí krajané, přijeli jsme, abychom vám sdělili, že vycestovat je dnes možné,“ prohlásil tehdy Genscher.
Právě tento exodus nespokojených východních Němců přispěl k tomu, že režim v Německé demokratické republice následně padl.
„Byl to nejkrásnější a nejšťastnější den v mém politickém životě,“ prohlásil Genscher při setkání po 25 letech s bývalými uprchlíky, kteří podle něj „psali dějiny“. „Moci jim říct, vaše cesta je volná, je pro mě nezapomenutelné,“ dodal.
Při setkání s novináři přitom přiznal, že dnes již slavná věta, kterou jim to oznamoval a jejíž konec zanikl pod explozí jásotu přítomných, vznikla zcela spontánně. „Cestou letadlem z Bonnu mě ani nic lepšího nenapadlo,“ poznamenal Genscher.
V srpnu 2014 Genscher prozradil týdeníku Bunte, že když v září 1989 vstupoval na balkon západoněmeckého velvyslanectví, už tehdy se potýkal s vážnými srdečními problémy. „Byl jsem rád, že jsem se během proslovu k uprchlíkům z NDR mohl přidržovat kamenného zábradlí,“ řekl diplomat.
Po projevu nastal hromadný exodus východních Němců
Jen několik hodin poté začali uprchlíci nastupovat do přistavených autobusů, které je odvezly na nádraží v pražské Libni. Odtud je soupravy východoněmeckých drah převezly do západního Německa.
Velká hra o NěmeckoPříběh „slibu“ o nešíření NATO |
Zpráva o „vlacích svobody“ se šířila rychlostí blesku, a tak už o tři dny později čelil Lobkovický palác náporu dalších zhruba 5 tisíc východních Němců, přičemž další dvě tisícovky stály před budovou. Ulice Malé Strany lemovaly opuštěné wartburgy a trabanty, jejichž majitele odvezly na Západ další vlaky, vypravené v noci ze 4. na 5. října.
Do českých dějin Genscher zasáhl ještě v prosinci 1989, kdy spolu s Jiřím Dienstbierem 23. prosince 1989 přestříhl dráty na česko-německé hranici mezi Rozvadovem a bavorským Waidhausem. „Rok 1989 byl z hloubky duše rokem Evropy,“ vzpomínal později na tento okamžik Genscher. Doplnil, že přestřižením hraničních drátů se ukázalo, že země v Evropě nelze oddělovat.
