Tokarczuk v 60. a 70. letech minulého století nechal bez povolení státních orgánů ve své diecézi vystavět na 400 kostelů a kaplí a stal se svého druhu lidovým hrdinou.
Svůj neústupný protirežimní postoj obhajoval i proti Vatikánu, který se v rámci snahy o zlepšení vztahů s komunistickou mocí pokoušel přimět církevní hodnostáře, aby se drželi jeho linie. "Komunisté chtějí zničit národ i církev. Jestli myslíte, že překážím, propusťte mě," reagoval tehdejší biskup z Přemyšlu.
Aktivní byl i po pádu komunismu v 90. letech. Například ve svém kázání v Częnstochowé v roce 1995 varoval před bývalými komunisty usilujícími o setrvání v politice. "Vyloučil" je z polského národa s odůvodněním, že s Poláky mají společný jen jazyk.
V roce 1991 byl Tokarczukovi věnován dokumentární film polského režiséra Antoniho Krauzeho Co pravdě přísluší.
