Utrpení si totiž legendární pilot užil v životě jako málokdo. V prosinci 1941 přistál s poškozeným bombardérem Wellington na hladině Severního moře. Týdenní pobyt v záchranném člunu plném vody zaplatil Šiška těžkou gangrénou obou nohou.
Polomrtvé letce zajali nakonec Němci na nizozemském pobřeží, kam proud člun zanesl. Před amputací obou omrzlých nohou zachránil Šišku na operačním stole zajateckého lazaretu paradoxně až infarkt.
"Když šéflékař uviděl mé omrzlé černé nohy, z nichž kapalo uhnívající maso, nařídil okamžitě operaci," vzpomínal letec na chvíle, kdy - jak říkal - ho měla zubatá na lopatě.
"Vezli mne na sál, píchli oblbovačku a při přendávání na operační stůl jsem dostal infarkt. Moje duchovno se v tu chvíli odpoutalo od těla a vzneslo se někam nahoru. Z té výšky jsem pořád viděl mé tělo na operačním stole. Do mé tělesné schránky mě ale zase něco násilím táhlo a já cítil, jak se přes ramena a nohy dostávám zpět. A když se mé duchovno ztotožnilo s tělem, procitl jsem. Prý jsem prodělal klinickou smrt, která mi zachránila nohy."
Chirurg od operace upustil, protože narkózu by Šiška nepřežil. Na nohy se ale mohl pořádně postavit až po válce díky nesčetným operacím britských chirurgů.
Utrpení dalo Šiškovi po válce vstupenku do The Guinea Pig Clubu. V Británii znají jeho členy i děti. Mnohým z hrdinů chybí ruce, nohy i části obličejů. Za znetvoření se nestydí a neskrývají je. Britové jim proto vzdávají pro Čechy jen těžko pochopitelnou úctu.
Na setkání gentlemanů z Pig Clubu se Šiška velmi těšil. Před časem se mu tak podařilo od britské Nadace Královského vojenského letectva získat milion korun na dokončení penzionu v Praze-Michli, kam se přestěhovalo několik válečných veteránů. "Začínáme tam, kde Britové byli před osmapadesáti lety," povzdechl si nedávno Šiška.
Své si - tak jako všichni vojáci bojující na Západě - "užil" i po únoru 1948. Několikrát byl zatčen a následně i vyhoštěn z Prahy. Plné satisfakce se dočkal až po pádu komunismu. Na březnové schůzce veteránů v Divadle Jiřího Grossmanna pak zaplněnému hledišti churavějící pilot vzkázal: "Bojuji dál."
"V pondělí jsme byli spolu na večeři, měl výbornou náladu, vtipkoval a druhý den už nebyl. Bolí mne to," svěřuje se stíhací eso RAF František Peřina. Před čtrnácti dny rozmlouval s Šiškou o smrti. "Říkal, že chce odejít rychle, bez trápení. Myslím, že byl připraven," míní Peřina.
