Úmrtí exprezidenta oznámila státní televize, která kvůli tomu přerušila vysílání. „Po životě plném usilovného boje na cestě islámu a revoluce odešel do vznešeného nebe,“ oznámila pohnutým hlasem moderátorka v televizi.
Rafsandžání stál v čele země v letech 1989 až 1997. I poté byl v zemi vlivnou postavou a měl pověst umírněného a pragmatického politika. Často hrál klíčovou roli při úrovnávání politických konfliktů v zemi. V zahraniční politice zastával sblížení se Západem.
Rafsandžání v poslední předvolební kampani podpořil současného prezidenta Hasana Rúháního. Právě veřejná podpora, kterou Rafsandžání poskytl Rúhánímu, byla jedním z hlavních důvodů, proč Rúhání volby vyhrál.
V současné době stál exprezident Rafsandžání v čele orgánu, který radil nejvyššímu íránskému duchovnímu vůdci ajatolláhu Alímu Chameneímu. Snažil se o sblížení reformních sil s krajními konzervativci a o vytvoření silné centrální moci, spojující islámský ráz republiky s potřebami moderního státu.
„Na jeho inteligenci a rozvahu jsme se mohli všichni po celá ta léta politického boje vždy spolehnout,“ vyjádřil lítost nad úmrtím „starého spolubojovníka“ Chameneí. Dodal, že ani odlišnosti v názorech nikdy nezpřetrhaly jejich přátelství. „Byl jedinečný a takového, jako byl on, už nikdy nenajdu,“ prohlásil nejvyšší íránský vůdce.
Jako prezident Íránu nastartoval Rafsandžání programy obnovy země po osmileté válce s Irákem a zahájil postupné přibližování země Západu. V domácí ekonomice podporoval tržní hospodářství a byl zastáncem privatizace státních podniků. Smrt Rafsandžání označují agentury za velkou ránu pro umírněné politiky a reformisty, kteří tak přišli o svého nejvlivnějšího stoupence.
Chomejního žák
„Rafsandžání byl prohnaný politik a v Íránu se mu přezdívalo žralok. Tuto přezdívku obvykle dostávají muži, kterým nerostou vousy a jejich pleť je tedy hladká jako žraločí kůže. V případě Rafsandžáního ale symbolizovala i jeho prohnané a nebezpečné chování,“ popsal jednu z největších postav íránské politiky analytik Steven O’Hern.
Rafsandžání se narodil v roce 1934 v rodině pěstitele pistácií ve vesnici nedaleko města Rafsandžán v provincii Kermán v jižním Íránu. V letech 1948 až 1963 studoval náboženství v Komu, posvátném městě šíitských muslimů. V Komu byl též jedním ze žáků imáma Chomejního. Začátkem 60. let se zapojil do protimonarchistického hnutí, byl často pronásledován a několik let strávil ve vězení.
Jako jeden z nejbližších spolupracovníků Chomejního se v roce 1979 aktivně zúčastnil íránské islámské revoluce, po jejímž vítězství byla vyhlášena islámská republika. V prvních dvou letech byl členem Islámské revoluční rady, která tehdy plnila funkci nejvyššího orgánu státní moci, a současně byl ministrem vnitra. Jako znalec islámu by zařazen do sboru expertů, kteří vypracovali novou ústavu.
V prvních volbách do Islámského poradního shromáždění (parlamentu) v roce 1980 byl zvolen poslancem a až do svého zvolení prezidentem v roce 1989 byl předsedou parlamentu.
Byl ženatý, měl pět dětí. Jeho syn Mehdi byl loni odsouzen k 15 letům za korupci. V roce 2012 také skončila za mřížemi za „šíření protistátní propagandy“ jeho dcera Faíza. V roce 2010 byl krátce zadržen i jeho vnuk Hasan Lahútí, který dlouhodobě pobývá v Londýně. Jeho zadržení bylo dáváno do souvislosti s podporou, kterou Rafsandžání i jeho dcera a Lahútího matka vyjadřovali opozici v roce 2009 po sporných prezidentských volbách.
