Pro rozšíření mluví podle studie jasné argumenty: nárůst jednotného trhu EU o 100 milionů spotřebitelů povzbudí ekonomiku a členství v EU usnadní novým členům dokončit hospodářské reformy.
Kromě toho nemusí být rozšíření nákladné pro EU - hlavní ekonomická transformace už nastala, vzájemný obchod je liberalizován. Do roku 2006 nepřesáhnou rozpočtové příspěvky pro nové členy 67 miliard eur, "což je jen tisícina ročního HDP unie".
Grabbeová analyzuje tři oblasti, které by mohly rozšíření zpomalit: zemědělství, regionální pomoc a ochrana hranic. EU hodlá v roce 2002 zrevidovat společnou zemědělskou politiku, jež pohlcuje nejvíce peněz z rozpočtu EU, a obává se zátěže zaostalého zemědělství nových zemí - především Polska.
Studie však tvrdí, že ani polské zemědělství není hrozbou. Další kontroverzní téma je regionální pomoc, zaostalejší země EU se bojí, že po rozšíření přijdou o prostředky z fondů EU, které budou přesměrovány ještě chudším novým zemím.
Uvažuje se i o dvojím financování, ale studie zdůrazňuje, že pro nové země je zásadní rovnost přístupu. Studie také kritizuje trvání EU na sjednocení vízových režimů kandidátů s patnáctkou.
"To odřízne kandidáty od sousedních zemí, poklesne drobný přeshraniční obchod, investice i kontakty obyvatel v pohraničí." Studie odhaduje, že rozšíření může přinést patnáctce z dlouhodobého hlediska 300 000 nových pracovních míst a 10 miliard eur třetinu by získalo Německo.
Nejvíce prostředků si vyžádá plnění ekologických požadavků a ochrana pracovníků v nových státech. Studie odhaduje, že během dvou dekád po rozšíření budou noví členové potřebovat na splnění standardů EU v oblasti životního prostředí 108,4 až 121,5 miliardy eur.
Česká republika z toho spotřebuje 10,4 až 12,4 miliardy eur. Investice do infrastruktury si vyžádají 90 miliard eur, z toho ČR "spolkne" 10,2 miliardy.
