Zemětřesení z Turecka a Řecka se k nám nešíří

P r a h a - Obyvatelé Turecka a Řecka zažívali v minulých dnech chvíle hrůzy. Pod nohama se jim otřásala země a kolem nich padaly budovy, v jejichž troskách umírali lidé. Z pohledu na mapu by se snad mohlo zdát, že se jedno a totéž zemětřesení šíří z Turecka přes Řecko do Evropy. Odborníci však v současné době soudí, že katastrofy v obou zemích spolu patrně nesouvisí.

"Domnívám se, že jde jen o časovou shodu," zamýšlí se Aleš Špičák, odborník na seizmickou aktivitu a ředitel Geofyzikálního ústavu Akademie věd. "Turecký Izmit a řecké Atény jsou od sebe vzdálené šest set kilometrů, a navíc zlomy v zemské kůře mají pod každým z těchto měst jiný charakter.
Není pravděpodobné, že by za těchto podmínek obě zemětřesení bezprostředně souvisela." Stejný názor zastává také Tom Holzer z Geologické služby USA v rozhovoru pro úterní vydání listu New York Times.
Příčinou zemětřesení je vyrovnávání tlaků mezi deskami zemské kůry. Povrchové části Země do hloubky jednoho sta kilometrů tvoří několik desek, jež svými rozměry přesahují hranice kontinentů. Desky se pohybují vůči sobě rychlostí pouhých několik centimetrů za rok. Avšak i takto nepatrné posuny vedou k postupnému hromadění energie. Když napětí převýší pevnost zemské kůry, horninové bloky se prudce posunou a energie se během několika vteřin uvolní. Velká zemětřesení se proto vyskytují především na styčných plochách desek. Podstatně méně často je lze zažít také uvnitř desek v místech jejich oslabení, například podél významných zlomů v zemské kůře.
Skutečně silná zemětřesení tedy ohrožují hlavně lidi žijící při pobřeží Tichého oceánu (v Japonsku, Indonésii, Chile, Mexiku, Kalifornii či na Aljašce). V Evropě je typickou oblastí pro zemětřesení právě Středomoří, kde se stýkají euroasijská a africká deska, a ohroženy jsou Řecko, Turecko, Itálie, Makedonie, Černá Hora, Chorvatsko a Albánie.
Česká republika má to štěstí, že leží uvnitř euroasijské desky, takže katastrofa tureckých rozměrů je v našich končinách prakticky nemožná. Přesto i zde dochází ke slabým zemětřesením.
Největší seizmickou aktivitu odborníci sledují v západním cípu Čech ohraničeném městy Kraslice, Karlovy Vary a Mariánské Lázně. Pod tímto územím je zřejmě zeslabená zemská kůra, což se projevuje i tím, že tu ze země tryskají četné minerální prameny. "Země se tady chvěje téměř každý měsíc, ale poznají to jenom citlivé přístroje. Zemětřesení, která mohou pocítit místní obyvatelé, se objevují jednou za dva až tři roky, zpravidla v podobě několika po sobě jdoucích otřesů. Závažnější škody však mohou způsobit jen mimořádně. Naposledy to bylo mezi prosincem 1985 a únorem 1986," konstatuje Aleš Špičák. K zatím posledním záchvěvům, které mohli místní lidé pocítit, došlo během dvou týdnů v lednu 1997.
Druhou oblastí, kde lze mimořádně zemětřesení zažít, je území mezi Trutnovem a Náchodem.
Pod ním se táhnou zlomy v zemské kůře, do nichž se přenáší pnutí z okrajů euroasijské desky.
Zemětřesení, při němž padaly komíny ze střech a objevily se trhliny ve zdech, zde bylo zaznamenáno naposledy v roce 1901.
Zeslabená kůra je také pod Opavskem a Jeseníky, avšak zdejší otřesy půdy bývají méně časté než v západních Čechách a na Náchodsku. Zvláštním případem je pak ještě Ostravsko, kde jsou občasné slabé otřesy vyvolány hlubinnou těžbou uhlí, která mění stabilitu horninového masivu. "Účinky zdejších zemětřesení bývají omezeny na jednotlivé hlubinné doly," poznamenává Aleš Špičák.
Výjimečně je možné na území České republiky pocítit otřesy, které se jako vlny šíří z epicentra některého silného zemětřesení v zahraničí. Nejpravděpodobněji to může být v jižních Čechách, kam se někdy přenese energie z některého zemětřesení v severní Itálii. V roce 1976 pocítili záchvěvy způsobené zemětřesením v italském Friuli i Pražané. Nebezpečí lidem ani budovám však při tom nehrozí.