Přibližně 420 světelných let od nás ve směru souhvězdí Štíra a Kentaura se nachází skupina mladých hvězd, která patří mezi tzv. OB asociace. Jde o velmi mladé hvězdy vzniklé přibližně ve stejnou dobu z temných mračen mezihvězdného prachu a ještě nerozptýlené mezi ostatní hvězdy Galaxie.
Umíme říct, kde byla OB asociace před 11 miliony let
Protože se asociace nachází poměrně blízko našeho Slunce, je její pohyb v mezihvězdném prostoru velmi dobře měřitelný. Dnes dokážeme vystopovat, kde byla asociace, až 11 milionů let zpět.
Další detailní měření ukázala, že lze hvězdnou asociaci rozdělit na tři skupiny podle doby vzniku (před 2 a 11 miliony let), které se vyvíjely poměrně nezávisle na sobě. V každé skupině docházelo k výbuchům supernov přibližně jednou za milion let.
Za posledních 11 milionů let tak v části Galaxie okupované touto hvězdnou asociací vybuchlo asi 20 supernov. Některé z nich pak v době, kdy byla asociace jen 120 světelných let od naší planety. Kdyby k tomu došlo, musely by se najít na Zemi nějaké následky takové události.
Výbuch supernovy doprovází rázová vlna
Po výbuchu supernovy se totiž začne okolním prostorem šířit mohutná rázová vlna, která s sebou odnáší materiál vybuchnuvší hvězdy. Při výbuchu samém dochází díky extrémním fyzikálním podmínkám ke vzniku různých izotopů a radioaktivních prvků, které by jinak nevznikly.
Naši planetu před takovou rázovou vlnou chrání Slunce. Ono samo je totiž zdrojem velkého množství rychle se pohybujících částic, a navíc je opatřeno magnetickým polem. Plynná složka vlny ze supernovy nemůže překročit hranice sluneční soustavy. V případě prachu to tak jisté není. Zdá se, že těžší částice se mohou přiblížit až k Zemi.
Důkaz - izotop železa na dně oceánu
V roce 1999 provedla jiná skupina vědců měření chemického složení zemské kůry na dně hlubokého oceánu. Zjistila tam přítomnost zvýšeného množství izotopu železa 60Fe, což by mohl vysvětlit právě výbuch supernovy.
Zvýšené množství izotopu železa bylo nalezeno ve třech vrstvách, nejvíce pak ve vrstvě staré 1,5 až 3 miliony let. To odpovídá době, kdy ve hvězdné asociaci vybuchla jedna ze supernov.
Američtí vědci se tedy domnívají, že přibližně před 2 miliony let vybuchla supernova tak blízko Země, že to závažně poškodilo hladinu ozonu v atmosféře. Podle přibližných výpočtů byla snížena úroveň ozonu asi o 60 % v polárních oblastech a o 20 % kolem rovníku.
Ultrafialové sluneční záření, které tak mohlo snadněji pronikat zemskou atmosférou, mohlo na pomezí třetihor a čtvrtohor výrazně zasáhnout do vývoje klimatu i života. Zvýšená úroveň záření mohla ovlivnit zejména mořský ekosystém (třeba redukcí fytoplanktonu).
Zvýšená úroveň záření byla patrnější v rovníkových oblastech (na rovník dopadají sluneční paprsky pod větším úhlem, a přinášejí tam tak více energie.) Pro představu: před dvěma miliony let si již po Zemi vykračoval mamut, existovaly nižší formy vývojového stadia člověka a vyvinuly se i dnes známé živočišné a rostlinné druhy. Další výzkum by pak mohl říci, zda naši planetu nemohly ovlivnit supernovy běhe m jejího vývoje vícekrát.
