Vlajka samozvaného „státu“ Liberland

Vlajka samozvaného „státu“ Liberland | foto: Liberland.org

„Zemí nikoho“ ubývá. Hru na Liberland umožnily změny toku Dunaje

  • 874
Už téměř tři týdny „vládne“ Čech Vít Jedlička vlastnímu státu Liberland, který založil v bažinách na břehu Dunaje. Vlajku vztyčil na špatně dostupném kousku území na hranicích Chorvatska a Srbska. Šéf hradeckých Svobodných využil jedné z takzvaných zemí nikoho, kterých je po světě hned několik. Ale ubývá jich.

Strana svobodných občanů krok svého člena, který vyhlásil „nezávislý stát“ Liberland 13. dubna, považují za legitimní a odůvodněný. Webové stránky země najdete zde.

Terra nullius

Země nikoho (latinsky terra nullius) je dle mezinárodního práva teritoriem, které nikdy nebylo součástí suverénního státu, případně území, jehož se suverénní stát vzdal.

Se státem ale tato Dunajem zčásti zaplavovaná neobydlená bažina o rozloze sedmi kilometrů čtverečních, kam se nedá dostat autem, protože leží v ochranném vodním pásmu a kde najdete jen rozpadlé ruiny, stromy a houštiny, nemá nic společného.

Myšlenka území, které nikomu nepatří, na které můžete přijít a vztyčit tam vlajku, asociuje spíš dobu zámořských objevů, v níž plachetnice tvořily základ ekonomické i vojenské síly zemí, které taková území zabíraly. Ostatně i Vít Jedlička se zaklíná tím, že jeho země je dostupná lodí, protože Dunaj je mezinárodní vodní cestou.

Jak je tedy možné, že země nikoho najdeme na mapě i dnes? A proč se o tom dosud nemluvilo?

Hranice má vést podél Dunaje. Jenže kudy teče?

Odpověď na druhou otázku je snadná: mluvilo, ale hlavně v zemích, jichž se to týkalo. Je to přece jen poměrně nevýznamná záležitost.

Konkrétně pustina zvaná Liberland je výsledkem sporu, který Chorvatsko a Srbsko vedou od roku 1947 - byť byl za Jugoslávie utlumen. Obě země se v zásadě shodují na principu, že společnou hranici má určovat tok Dunaje. Jenže zatímco Srbové vycházejí z toho, kudy řeka teče nyní, Chorvaté za podklad berou katastrální mapy, vytvořené podél řeky v 19. století. Ještě předtím, než tok řeky změnily projekty směřující k jejímu splavnění a energetickému využití.

Mezi hranicí s Maďarskem a soutokem s Drávou se tak nachází několik kusů země, které si nárokují obě země (pod kontrolou je nyní má Srbsko), ale také čtyři místa, které jsou z pohledu Chorvatů i Srbů za jejich hranicí. Tři z nich jsou nepatrné kusy říčního břehu, čtvrtým je sedmikilometrový les, známý nyní jako Liberland.

Dobrodružství v zemi nikoho lze zažít i na severu Afriky

Ve světě to není ojedinělý případ. Poměrně velké je například území Bir Tawíl mezi Súdánem a Egyptem. Z koloniálních dob, přesněji z přelomu 19. a 20. století, existují dva výklady společné hranice, přičemž si oba státy nárokují výrazně větší území přiléhající k Rudému moři. O 2 060 čtverečních kilometrů Bir Tawílu však nestojí Káhira ani Chartúm.

Není bez zajímavosti, že ani odlehlý a vyprahlý Bir Tawíl neunikl zájemcům, kteří si toto neobydlené území chtěli přivlastnit. V roce 2014 sem dorazil Američan Jeremiah Heaton, který se pokusil vyhlásit království Severní Súdán. Mezinárodní společenství ho ignorovalo (portál iDNES.cz jeho příběh popsal zde).

S takzvaným Liberlandem sdílí Bir Tawíl i důvod, proč je dosud zemí nikoho: nikdo ji totiž nechce. Chorvati i Srbové by vznesením nároku na Liberland popřeli definici, podle které si nárokují další (a četnější) sporná území. Pro Súdán a Egypt je zase Bir Tawíl vyjednávacím artiklem, kterého se vzdávají, namísto čehož si nárokují už zmíněný rudomořský region Halá’ib.

Jedno z posledních zbývajících území nikoho tak lze nalézt - opět ale jen kvůli sporným katastrálním mapám - u Brezovice na slovinsko-chorvatské hranici.

Za území, která si nenárokuje žádný stát, se rovněž považuje část Antarktidy (ta má sice zvláštní status od roku 1959, což nicméně nezabránilo některým státům, aby vznesly nárok na její části), otevřené moře a povrch nebeských těles, která si nesmí podle mezinárodní smlouvy přivlastnit žádný stát. To už jsou ovšem poněkud jiné případy.

Celkově ale území nikoho ubývá. Například v roce 2013 se podařilo vyřešit příslušnost úzkého pruhu země mezi Burkinou Faso a Nigerem, když jej v rámci širších dohod o hranicích získal druhý zmíněný stát. 

„Přišel český osel a vytvoří stát, vždyť je to blázinec“

Zpráva o pátrání po nedávno vyhlášeném Liberlandu se dostala i do sarajevského listu Dnevni Anaz, jehož reportéři se vypravili do městečka Kneževi Vinogradi na severovýchodě Chorvatska. Ovšem jak vyplývá ze zprávy, kterou přeložila agentura ČTK, s pochopením se tam nesetkali.

„A to jste ze Sarajeva přijeli až sem? Jako byste v Bosně neměli dost vlastních starostí s novými státy a rozpadem země,“ uvítali reportéry hosté tamější kavárny. „Co bychom říkali? Přišel nějaký český osel a vytvořil stát, vždyť je to blázinec,“ dodali další místní.

„Je to všechno hloupost! Jaká ‚země nikoho‘? Ten člověk, ten Čech, přijel mezi Srbsko a Chorvatsko dělat stát! Proč to nezkusil na českých hranicích?“ zlobil se i starosta obce Kneževi Vinogradi Deneš Šoja, podle kterého je celý Liberland jen zbytečné obtěžování místních úřadů.

Rovněž číšník Marko Grbeša se podivil, proč takzvaný Liberland přitáhl takovou pozornost. „Máme z toho legraci. Tady to nikdo nebere vážně, a vlastně o tom ani nepřemýšlíme. Máme svou práci, mladí odcházejí, protože se jim nechce živit dobytkářstvím a sedlačením. A teď ještě abychom se otravovali s nějakým Čechem,“ říká Grbeša.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Video