Země, která mohla mít lepší osud

  • 6
Většina lidí ve v Iráku pochází ze Saddámova rodiště poblíž města Tikrítu nebo se jedná o osvědčené funkcionáře vládní strany Baas. Například i vicepremiér Tárik Azíz. Odměnou za absolutní věrnost smějí shromažďovat obrovský majetek.

ÚDER NA IRÁK:
on-line reportáž

Jejich rodinní příslušníci jej získávají mimo jiné nelegálním importem zboží, které podléhá sankcím OSN.

• Řadoví občané
Asi 60 procent obyvatelstva je závislých na potravinových přídělech, které nezahrnují žádné ovoce, zeleninu či maso.

• Ženy
V porovnání s jinými arabskými zeměmi se irácké ženy těší nebývalým svobodám. Mohou pracovat jako lékařky, právničky, inženýrky i učitelky, smějí řídit automobily a spolčovat se.

BAGDÁD
Před válkou v Perském zálivu byl Bagdád prosperujícím moderním velkoměstem. Dnes jsou i dodávky elektrického proudu nepravidelné a bývalí příslušníci střední třídy prodávají na ulici elektroniku i knihy, aby získali prostředky na obživu.

VZDĚLÁNÍ
Irák, kdysi oblíbený cíl zahraničních studentů z celého arabského světa, dnes zápasí s tím, jak poskytnout základní vzdělání vlastním dětem. Podle statistik UNICEF nechodí na základní školy až čtvrtina dětí.

SPORT
Iráčané jsou nadšenými fanoušky fotbalu. Saddámův syn Udaj stojí v čele fotbalového svazu a vede Irácký olympijský výbor. Podle atletů uprchlých ze země často fyzicky týrá sportovce, jimž se nepodaří splnit cíle, které stanovil.

POPULACE
Irák má 23 milionů obyvatel. Celkem 78 procent z nich jsou Arabové, 19 procent je Kurdů a zbytek tvoří menšiny Turkmenů, Íránců a Asyřanů. Až 96 procent obyvatel je muslimského vyznání, asi dvě třetiny jsou šíité, jedna třetina sunnité.

• Sunnité
Ačkoli jich je méně, ovládají politický život v zemi. Jejich nástup k moci se datuje do 16. století, kdy Irák ovládla osmanská říše. Patří k nim vládnoucí klany al-Bu Nasir (včetně Saddáma) či Dulaimi.

• Šíité
Obývají především jihovýchod země a soustřeďují se kolem města Basra. Jako oběti útlaku vzhlíželi často s nadějemi na sousední Írán. Tvoří také nejsilnější opoziční skupinu Nejvyšší výbor islámské revoluce, která v  Íránu disponuje až desítkou tisíc ozbrojenců. Jsou hlavním důvodem, proč Saddám zůstal po roce 1991 u moci - Američané jej nesvrhli ze strachu, že by se mohli ujmout moci a vyhlásit náboženský stát po vzoru východního souseda.

Křesťané
Před válkou jich zde žil asi milion, poté jich uprchlo okolo 350 tisíc. Obývají hlavně města Bagdád, Kirkúk, Arbíl a Mosúl. V minulosti byli často nuceni se stěhovat v rámci státní "relokační" politiky.

• Kurdové
Obývají sever Iráku a od počátku 60. let bojují za sebeurčení. O deset let později získali status autonomní oblasti. V 80. letech vystupňovali s pomocí Íránu odpor. Bagdád odpověděl brutální vojenskou odvetou, při níž byly použity i chemické zbraně - v roce 1988 zemřelo během hodiny 5000 obyvatel jediného města. Po zřízení bezletové zóny nad severním Irákem získali kontrolu nad svým územím, avšak jsou rozděleni na dva soupeřící klany.

ŽIVOT 

• Ceny a výdělky
Ceny v Iráku jsou velmi nízké, totéž však platí i pro výdělky. Lékař či pouliční obchodník si vydělá okolo 1500 korun, dělník 700 korun, učitel 350. Litr benzinu vyjde na 60 haléřů, kilogram masa na šest korun, litr mléka na korunu padesát.

• Telekomunikace
Na 1000 obyvatel připadá zhruba 30 telefonů, 220 rozhlasových přijímačů a 80 televizí. Internet používá asi 12 500 lidí v celé zemi. Mobilní telefony jsou zakázány. Ve městě je 26 veřejných míst, kde je možné se připojit na internet, hodina surfování však vyjde na 30 korun.

Nejtěžší hříchy Saddáma Husajna

22. září 1980 - irácká armáda překročila íránské hranice a začala obsazovat íránské území. Válka skončila v srpnu 1988. Vyžádala si milion obětí, ztráty se odhadují přes 400 miliard dolarů, zničeny byly čtyři stovky obchodních plavidel.

• 1. března 1984 - první prokázané použití iráckých chemických zbraní proti Íránu.

• 17. března 1988 - Irák chemicky bombardoval kurdské městečko Halabdžu; usmrceno 5000, zraněno 10 000 lidí. V letech 1988-1993 Iráčané zabili v severním Iráku na 200 000 Kurdů. Likvidační operace Anfal proti Kurdům na severu Iráku trvala od 23. února do 6. září 1988, od 1975 totálně zničeno na 4000 kurdských vesnic.

• 2. dubna 1990 - Saddám Husajn prohlásil, že Irák disponuje chemickými zbraněmi takové účinnosti, že se s ním mohou rovnat jedině Sovětský svaz a USA, a že může kdykoliv zničit polovinu Izraele.

• 2. srpna 1990 - asi 100 000 iráckých vojáků vpadlo do Kuvajtu a po bojích s kuvajtskými silami obsadilo ještě týž den hlavní město Kuvajt a prakticky celou zemi.

• 3. srpna 1990 - boje s okupanty skončily, na kuvajtské straně 700 obětí; popraveno 120 důstojníků, kteří se odmítli podílet na invazi. Tu následně odsoudila i Liga arabských států.

 28. srpna 1990 - oznámeno, že Irák prohlásil Kuvajt za svou 19. provincii, severní část Kuvajtu připojil k provincii Basra. Okupaci ukončila až vojenská operace Pouštní bouře, která trvala od 17. ledna do 28. února 1991.

 8. března 1991 - vládní vojska Saddáma Husajna použila chemické zbraně při útoku proti šíitským povstalcům v posvátných městech Karbalá a Nadžaf.

• 3. března 1991 - v přístavu Basra začalo povstání islámských šíitských fundamentalistů proti Saddámu Husajnovi. Do října 1992 vláda nechala popravit 50 000 osob.

• 30. března1991 - kurdské oblasti terčem náletů a dělostřeleckých útoků vládních vojsk, hromadný útěk Kurdů do Turecka a Íránu; k 27. dubnu opustilo Irák téměř 1,8 milionu uprchlíků, z toho přes milion lidí odešlo do Íránu.

• 20. února 1996 - dva zeťové Saddáma Husajna (generál Husajn Kámil Madžíd a plukovník Saddám Kámil Hasan) se i se svými rodinami vrátili z emigrace v Jordánsku, kde dostali azyl v srpnu 1995. Saddám Husajn jim "odpustil". Oba byli 23. února zavražděni členy své rodiny (dcery Husajna se s nimi rozvedly), podle neověřených zdrojů oba zastřelil Saddám Husajn osobně.

• 9. září 1998 - Američan Scott Ritter, který odešel ze zbrojní komise UNSCOM, prohlásil, že Irák vlastní tři téměř kompletní atomové bomby, jejichž oživení brání jen nedostatek štěpného materiálu.


Video