Země je před volbami ospalá, ale čeká bouři

Le Pen sem Le Pen tam - parlamentní volby ve Francii zahaluje ovzduší ospalosti a nudy. Podle expertů je to však jen ticho před bouří. Ta bouře nemusí přijít už tento víkend a nemusí ji nutně provázet lepenovské blesky.

Podle profesora Yvese Michauda z pařížské univerzity rozděluje zemi alespoň pět velkých společenských trhlin. Ta imigrantská je jen jednou z nich. Hned vedle ní se rozevírá trhlina neporozumění mezi mladými a starými či staletá propast mezi bohatými a chudými.

K tomu je třeba přidat ještě dva společenské rozštěpy: jeden dělí lidi se zajištěným postavením (státní úředníci) od ostatních, druhým je rozdíl mezi Francií nebezpečných banlieu (chudých předměstí) a Francií vsí a bohatých městských čtvrtí, kde se žije celkem bezpečně.

Strany zatím ospale bojují o moc, kterou jim mají tento a příští týden přidělit voliči. Pravice dál slibuje reformy a levice varuje před "hrozbou", že její soupeři ovládnou celý mocenský systém Francie.

2 KOLA VOLEB: 

• 1. kolo: Pokud někdo získá nadpoloviční většinu hlasů, volby v příslušném volebním okrsku končí.
• 2. kolo: Pokud nerozhodne již první kolo, utkají se všichni uchazeči, kteří získali aspoň 12,5 % hlasů.

Levice už pomalu dotahuje náskok pravice, ale většina voličů je zatím toho názoru, že je nutné za každou cenu předejít jejímu vítězství a opakování nedávné situace, kdy vedle pravicového prezidenta stál levicový šéf vlády.

Už ani Le Penova Národní fronta (FN) netáhne tolik jako dříve. Nedochází k podobnému nárůstu podpory pro FN, jaký se objevil těsně před dubnovým prvním kolem prezidentských voleb.

Volby teprve začínají, ale jeden výsledek je jasný už nyní: přestože cizinci - převážně Arabové a černoši - tvoří asi desetinu obyvatel Francie, nebudou mít v parlamentu ani jediného zástupce.

Kdo nyní táhne do boje o francouzský parlament

Le Pen není jedinou a už vůbec ne hlavní silou francouzské politiky. Daleko větší šanci mají jiní.

• Pravice: UMP, účelová Unie pro prezidentskou většinu, dnes sdružuje všechny síly pravého středu až na liberální UDF Francoise Bayroua. Ten jen bezmocně obviňuje UMP, že chce "uzurpovat" všechny mocenské pozice v zemi.

• Levice: Socialisté, nejsilnější strana levice, mají volnou koalici s komunisty, Zelenými a radikály. Šance této "čtyřkoalice" podkopává kromě vnitřních různic i fakt, že jiné levicové skupiny (trockisté a hnutí Jeana-Pierra Chevenementa) s nimi nechtějí nic mít.

• Ultrapravice: Le Penova Národní fronta stojí jako obvykle na okraji, mimo všechna spojenectví. Jediné hnutí, které je s Le Penem ochotno spolupracovat, tvoří lidé okolo jeho někdejší "dvojky", Bruno Mégreta, který se před pár lety s řadou příznivců odštěpil od Národní fronty.