Jako by občané šestým smyslem vytušili, že jde o něco jiného. Měli se totiž pravděpodobně stát nástrojem kuloárních intrik v ČSSD.
Zemanovi odpůrci se zřejmě domnívali, že využijí oblíbenosti jiných kandidátů mezi občany a zároveň značné neoblíbenosti bývalého premiéra.
Kdyby "referendum" dopadlo podle jejich představ, mohli by důchodce z Vysočiny definitivně poslat na odpočinek a ještě za autora svého vlastního rozhodnutí odstavit Zemana označit lid.
Lid však zareagoval po svém a nikdo teď nemůže vyloučit, že se celý podnik obrátí proti těm, kteří ho upoceně dali dohromady.
Co kdyby Zeman získal nepřehlédnutelné množství stranických hlasů? I to se už proslýchá, byť volební urny ještě skrývají své tajemství. Jak to zaonačit, aby ho pak z kandidatury přesto vystrnadili?
A co kdyby se bývalý prognostik v odhadu situace nezmýlil a místo stromů na Vysočině počal objímat porosty zahrad na Hradčanech? Sami nemusíme být prognostiky, abychom tušili, že výsledek takové volby lze označit jen jedním slovem: krize.
Určitě vnitropolitická, protože nový prezident by jistě ztrátou paměti netrpěl a odpůrce a věrné by si dobře pamatoval. A mezinárodní krize? Starého politika novým kouskům nenaučíš.
A ty staré kousky máme ještě v živé paměti. Co bonmot, to často i torpédo vypálené do snah české diplomacie.
