Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Zemanova dutá kost

  1:00aktualizováno  1:00
Neměl žádnou formální funkci, ale nepohnula se bez něj ani myš. Žádný potentát se neodvážil vydat důležitější rozhodnutí, aniž se za ním vypravil, poklonil se, popil čaje a zdvořile se otázal na radu.

Zeman se zdánlivě stáhl do ústraní, uchoval si však značnou moc. | foto: Alexander DobrovodskýiDNES.cz

Podle toho, že se pil čaj, a ne portské, becherovka či pivo, soudný čtenář pozná, že se zde nemluví o Česku a Miloši Zemanovi, nýbrž o Číně a o Tengovi. Zemanův vliv samozřejmě nesahá tak daleko jako vliv rudého vládce, ale podobnosti tu jsou.

I Zeman se zdánlivě stáhl do ústraní, uchoval si však značnou moc. Jak velká je, ukazuje se zejména v kritických okamžicích. Teď jezdí za "jezevcem" z Vysočiny Vlastimil Tlustý a Jiří Paroubek si otírá nervozitou orosené čelo.

Důchodcova kletba
Jindy sebevědomý jako Napoleon se teď bázlivě ptá svých kolegů, zda ho ještě považují za vůdce. Strach je pochopitelný. Zemanova kletba je něco, co pro sociálního demokrata znamená rozsudek smrti. Je stejně účinná, jako když australský domorodý šaman ukáže dutou kostí na nějakého provinilce. I když je ten muž zdravý jako řípa, do tří dnů je po něm.

Účinky důchodcova prokletí zažili na své kůži Gross a Špidla. První je zničen, druhý ve vyhnanství v Bruselu. Pomalu mizí i ostatní lidé z tajemného seznamu sedmadvaceti...

Tady je potřeba vrátit se k okamžiku, který stál u zrodu důchodcovy kouzelnické moci. Při prezidentské volbě část sociálních demokratů svého bývalého zasloužilého vůdce nepodpořila. Skoro jako by uvěřili jeho slovům, že on žádnou moc nechce. Ve skutečnosti však Špidla chtěl zabránit tomu, aby vládu někdo mistroval z Hradu.

Výsledkem je, že pokyny přicházejí z místa méně honosného – z Vysočiny. Od toho nastal strmý pád sociální demokracie. Špidla působil jako tragéd, Gross jako komik. Popularita strany byla na deseti procentech. Tehdy si stoupl do jejího čela nepříliš známý politik, až dosud ve všech volbách neúspěšný. Už skoro zapomenutý Zemanův oponent a protikandidát.

Paroubkův vzestup
Co udělal jako první? Jako kdysi jeden vzpurný císař za papežem do Canossy, dostavil se bosky a v trenýrkách na Vysočinu. Získal Zemanovo posvěcení, ba dosáhl toho, že ho guru navštívil na jeho chatě, jako by chtěl říci: Hle, to je můj Paroubek, ve kterém se mi zalíbilo.

Od toho okamžiku začal Paroubkův zářný vzestup, jako by měl v zádech nějakou kouzelnou sílu. Nemění se vítr? Neodvrací od něj Naddůchodce svou tvář?

Paroubkově nervozitě se není co divit. Bez premiérského křesla je náhle jako bez ruky. Vsadil na to, že se s ODS nedohodne a že mu premiérství znovu spadne do klína. Tato možnost je teď krajně nepravděpodobná.

Sociální demokracie je po osmi letech někdy dosti nevybíravě a pirátsky vyháněna z teplých koutů. Nemohou vzniknout pochybnosti o tom, že vůdcova nesmlouvavost je výhodná?

Nejenže mohou. Musí. Tím spíš, že Paroubek se vlastně se sociální demokracií nikdy neradil. Vládl jako jakýsi demokratický diktátor-spasitel, obklopen především poradci a nohsledy. Pokud by ještě prohrál senátní a komunální volby, z jeho slávy zbude málo.

Zeman stál u zrodu politiky předstírané opozice. Už v roce 1996 Klausovu vládu toleroval. Později s ním uzavřel Klaus na oplátku smlouvu. V obou případech se sice strany slovně urážejí těmi nejoplzlejšími výrazy, ve skutečnosti si ale dělí moc.

Nikdo není úplně vyzdvižen, nikdo není zadupán do země. Současná totální válka mezi Paroubkem a zejména Langerem a Nečasem nikam nevede. Navíc je velmi pravděpodobné, že důchodce z Vysočiny zdaleka nevzdal svůj prezidentský sen.

Politika konfrontace však nevede k jeho splnění. Přes všechny zásluhy může být sociální demokracie bez Paroubka. Zdá se však, že nikoliv bez Zemana a podílu na moci. A není před očima čerstvý německý příklad? Gerhard Schröder také v kampani předvedl obdivuhodný výkon a také skončil těsně druhý. Nakonec však velkou koalici vede paní Merkelová a Schröder řídí ruský plyn...







Hlavní zprávy

Další z rubriky

MUDr. Martin Anders (9.8.2017)
Čekárny psychiatrů praskají ve švech. Obor je podfinancovaný, říká odborník

Čekárny psychiatrů praskají ve švech a pacientů dál přibývá. Nových specialistů se přitom i kvůli podfinancování oboru nedostává. Pomoci by mohla centra...  celý článek

Poznáte místo?
100 POHLEDŮ: Udusanou cestou k pompéznímu paláci. Poznáte místo?

Pro období let 1890 až 1914 se vžilo označení Belle Époque - „krásná doba“. Právě v tomto období vznikla většina fotografií, které jsme zařadili do seriálu 100...  celý článek

Sami zahraniční vojáci často nechápali, kde jsou a z jakého důvodu.
Prázdné obchody a návrat strachu, vzpomíná pamětník na srpen 1968

Brzy nad ránem je vzbudil telefon. „Obsadili nás,“ ozvalo se ve sluchátku. Byla středa 21. srpna 1968, letiště i centrum Prahy už kontrolovaly tanky. Mladí...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.