S podmínkou: mimořádný stranický sjezd co nejrychleji. Po řádném sjezdu v roce 2005 bude prý pozdě. Tou dobou stranu už nikdo neoživí. To vše známe.
Zeman opakuje taktiku při volbě prezidenta. Opět se vciťuje do role zachránce, spasitele přivolaného na poslední chvíli před katastrofou. Tehdy jej Špidla, (někdo říká, že Gross, ale to nechme věštcům) úspěšně odblokoval i za cenu pro ČSSD nejvyšší: že prezident bude pravicový.
Dnes je situace o kus dál, Zeman oceňuje svou podporu ve stranických řadách a oceňuje jistě i klesající oblibu Špidly. Idea, že jej mimořádný sjezd katapultuje zpět do politických výšin mezi předáky ČSSD, není zcela beznadějná. Koneckonců pro Zemana je to jediná cesta, kudy může ze svého venkovského exilu vykročit.
A že vykročit chce, je jasné: představa, že horský medvěd se valí do labské roviny, vše drtí svou neohrabanou, leč razantní silou a profesionální politickou tlapou, vrací věcem přirozený zemanovský řád, je jistě Zemanův nejoblíbenější kýč. Kdo před lety nevěřil v jeho útěk k horským stromům, má dnes satisfakci: Zemana samota nebaví, na to je příliš velký hráč.
Záhadné ovšem je, co by velký návrat přinesl ČSSD. Do žádné řeky se nevstupuje dvakrát. Zemanův nynější program je: Špidla zradil volební program. Má to znamenat, že Zeman by šel cestou jeho naplňování? Vrátil by stranu od chaosu k čiré utopii? Špidla volební program nezrazuje, nýbrž odsouvá pro lepší chvíli.
Je podoben Leninovi za NEP: dočasně pod tlakem couvá, až bude o kus lépe, vrátí své ideály do hry. Chce je snad Zeman do hry vrátit hned? A jak bude potom ta jeho hra vypadat? Ani Zeman nevymyslí nic nového: dobře ví, jaká je realita.
Řeči o zradě programu znamenají jediné: lákání nespokojenců. Že program ČSSD je velká iluze, ví Zeman možná nejlépe ze všech socialistů. Také ví, co se v předvolebním čase vyplatí nejvíc: mnohomluvné řeči v mlze. A tam se Zeman, starý taktik, zatím prozíravě drží.
