Příští týden by měla sněmovna hlasovat o vládním návrhu státního rozpočtu. Jde už o třetí hlasování tohoto typu. Věříte, že tentokrát už vláda uspěje?
Patřím k lidem, kteří ctí podepsané dohody. A podepsaná dohoda zavazuje ODS k hlasování o státním rozpočtu ve třetím čtení. Nebude-li dohoda porušena, mám důvod předpokládat, že ke schválení rozpočtu dojde.
Je pravda, že to vyplývá z dodatku k opoziční smlouvě. Ale ODS k tomu ještě žádá personální změny ve vládě. Zatím k nim sice nedošlo, i když už jste je přislíbil. Nebojíte se toho, že si i v příštích letech budete muset podporu rozpočtu tvrdě vykoupit, třeba odchodem dalších ministrů?
Tak za prvé: tyto dohody se nepřímo týkají i návrhů rozpočtů na léta 2001 a 2002. Takže by nemělo docházet k rozpočtovým třenicím jako v minulosti. Za druhé: žádná z těchto pěti dohod neodporuje vládnímu programovému prohlášení. Ptáte-li se mě tedy na cenu, domnívám se, že jsme se nezavázali k ničemu, za co bychom se měli stydět.
A co vynucené změny ve vládě?
Tak za prvé: sám jsem deklaroval rozhodnutí provést personální rekonstrukci vlády už v listopadu minulého roku. Takže tvrzení, že tyto personální změny se dělají pod tlakem ODS, v podstatě vyplývá z toho, že ODS se probíjí do otevřených dveří.
Po nedávném setkání s prezidentem jste řekl, že jste o změnách uvažoval už před tři čtvrtě rokem. Proč jste je tehdy neudělal?
Právě v té době se začalo schylovat k poněkud podivným tanečkům na naší politické scéně.
Mám tím na mysli zejména myšlenku duhové koalice.
To bylo ale až v říjnu, ne před tři čtvrtě rokem.
Dobře, ale už předtím byly první signály, které mohly za jisté konstelace vést k rozpadu opoziční smlouvy. Já jsem tehdy změny ve vládě odkládal proto, že kdyby se zde případně vytvořilo nové koaliční spojenectví, tak by nově jmenovaní ministři museli být okamžitě po jeho vzniku nahrazeni. Nemyslím si, že je rozumné, aby jakýkoliv ministr byl ve funkci jeden, dva nebo tři měsíce. Pane redaktore, abych byl upřímný. Nemám velké mínění o inteligenci některých našich novinářů. A často hodnotím inteligenci lidí podle toho, jestli se zabývají problémem důležitým nebo méně důležitým. Chtěl bych vás ujistit, že otázky personální rekonstrukce vlády v jistém smyslu pokládám za okrajovou záležitost. Toto téma, kterým se s takovou vášní zabýváte, za několik týdnů prostě vyprchá a ani pes po něm neštěkne.
Neodporujete si trochu? Pokud říkáte, že změny ve vládě je dobré čas od času udělat, zřejmě to znamená, že si i vy myslíte, že nekvalitní ministr má být nahrazen kvalitním. A kvalita ministra určitě ovlivňuje, jak se řeší problémy, které označujete za velmi důležité.
Myslím, že se dopouštíte jedné podstatné chyby, pane redaktore.
Docházíte k tomu, že ve vládě se mění pouze nekvalitní ministři.
Já bych to transformoval. Ve vládě se mění ministři, u nichž dochází ke zpožďování v určitých významných oblastech, což nutně neznamená jejich nekvalitnost. Čili i odstupujícímu ministrovi lze s čistým svědomím poděkovat za jeho dosavadní práci a nahradit ho člověkem, který bude razantnější a který bude mít vyšší tah na branku.
ZMĚNY VE VLÁDĚ AŽ ZA NĚKOLIK TÝDNŮ
V jakých oblastech zaostáváte?
Kdybych vám to řekl, tak bych definoval, kteří ministři budou vyměněni. Ale na ta čtyři jména si budete muset ještě několik málo týdnů počkat.
Proč? Co by bylo špatného na tom, kdybyste je řekl teď?
Už jsem to vysvětloval několikrát: poté, co prezident republiky přišel s návrhem, aby se tyto změny uskutečnily po třetím čtení rozpočtu, tak jsem řekl, že by bylo dobré, aby se s kandidáty seznámil. A protože prezident republiky má podle ústavy právo kandidáta přijmout nebo odmítnout, to znamená nemusí ho automaticky jmenovat, nelze teoreticky vyloučit situaci, kdy by za příslušného ministra nebyl jeho náhradník. Nechci opakovat situaci, která nastala na ministerstvu zdravotnictví, kdy se dva měsíce hledal ministr.
Jak se podle vás cítí ministři Císař, Peltrám, Bašta a Grulich, o nichž v této souvislosti...
... píší noviny, pane redaktore.
Nic více, nic méně. Já jsem nevyslovil žádné jméno odstupujícího ministra, a dokonce ani žádné jméno náhradníka. Myslím, že člověk má v politice odvést svoji práci a že politika není droga.
Neměla by zde existovat závislost na funkci. Já sám jsem ostatně patrně jediný český politik, který oznámil, že odejde, kdy se tak stane, a nehodlám se do politiky jakýmkoliv způsobem vrátit. Myslím si, že pokud lidé, kteří z vlády odejdou, odvedli kus poctivé práce, tak jejich pocity vůbec nemusí být špatné.
Řekl jste už oněm čtyřem ministrům, že odvoláte právě je? Ať už jde o jakékoliv čtyři lidi, rozhovor s nimi bude možný pouze tehdy, jestliže prezident přijme mnou navrhované náhradníky na jejich funkce. Nikoliv obráceně.
Ale dobře víte, že prezident jmenuje vždycky toho, koho mu premiér navrhne. Je tedy na vašem rozhodnutí, koho vyměníte.
Pane redaktore, četl jste vůbec ústavu?
Samozřejmě.
No kdybyste ji skutečně četl, tak byste nemohl tvrdit, že prezident je povinen automaticky jmenovat členem vlády toho, koho mu navrhne premiér.
Obávám se, že nemáte pravdu. I podle expertů zabývajících se ústavním právem nemůže prezident vetovat vaše návrhy na změny ve vládě.
(Článek 74 ústavy: "Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády." Článek 68 ústavy: "Členy vlády jmenuje prezident na návrh premiéra." - pozn. red.) Já se obávám, že má toto právo a zejména má právo nepřijmout návrh premiéra na odvolání.
Myslím si, že půl našeho rozhovoru je zhruba za námi a zabývali jsme se pouze personálními změnami ve vládě. Nezlobte se, že nebudu hodnotit váš deník příliš lichotivě. Zatím jste mi nepoložili jedinou skutečně podstatnou otázku.
My však u tohoto tématu chceme zůstat. Často opakujete, že odchod ministra by měl být lidsky důstojný. Přesto ti čtyři ministři, které jste sice ještě neoslovil, ale o nichž se mluví nejčastěji, tuto situaci jako příliš důstojnou nehodnotí. Jak vnímáte vyjádření pana Grulicha, že je to od vás nelidské, či slova pana Císaře, že tyto spekulace paralyzují jeho úřad?
Právě proto, že jsem v této věci kolegiální, nebudu komentovat jakákoliv vyjádření členů vlády.
Já sám jsem se nikdy neřídil novinovými zprávami - ať byly pravdivé, nebo nepravdivé.
Chcete naznačit, že těchto ministrů se změny nakonec týkat nemusí?
Já jsem vaše tvrzení ani nepopřel, ani nevyvrátil. Já jsem vám jasně řekl důvody a postup, který bude následovat. K personální rekonstrukci vlády samozřejmě dojde, tím si můžete být jist. Vaše zvědavost bude během několika týdnů ukojena. To je vše.
Někteří vaši kolegové říkají, že ministři jsou pro vás spíš spotřební materiál: když potřebujete, tak některého vyhodíte, aniž byste ho o tom předem informoval.
Pane redaktore, já sám jsem pro sebe spotřební materiál, mohu-li použít této dikce.
Zavázal jsem se k několika věcem, z nichž část jsem splnil, část jsem nesplnil. Zavázal jsem se, že okrajovou a vysmívanou stranu dovedu k vítězným volbám a že ji dovedu do vlády hlavních vchodem. Zavázal jsem se, že budeme usilovat o to, abychom vyvedli zemi z ekonomické krize, a dokonce i vaši ekonomičtí analytici, byť nepatří k těm nejkvalitnějším, pochopili, že se to začíná dařit. Nesplnil jsem dosud slib, že tuneláři skončí ve vězení. Ale mám ještě dva a půl roku na to, abych tento slib splnil.
Jsem si vědom toho, že je to velmi těžká práce, vyčerpávající práce, a chcete-li, opotřebovávající a spotřebovávající práce. A já sám se sebou zacházím jako s materií, kterou je kvůli splnění těchto závazků třeba spotřebovat.
A potom odejít. To znamená, že nemám jiný vztah ke členům své vlády a k sobě samému.
Poznámka o spotřebním materiálu však byla míněna jinak: jako otázka důstojnosti či slušného chování.
Co je nedůstojného na tom, když z vlády čas od času odejde některý z jejích členů?
Spíš na tom, kdy a jak se to onen člen dozví.
Ale on se to přece dozví včas.
Já vám to řeknu počtvrté a naposled, pane redaktore, protože v opačném případě bych musel pochybovat i o té míře vaší inteligence, o níž jsem dříve nepochyboval. Dozví se to v okamžiku, kdy bude jasné, že je za něj plnohodnotný náhradník.
STATISÍCE KORUN? SMĚŠNÁ CIFRA V ROZPOČTU
Postupnými změnami ve vládě jste vlastně zrušil svůj původní model vlády s místopředsedy, kteří neměli vlastní resort a pouze koordinovali práci ostatních ministrů. Jste ochoten dneska přiznat, že tento model, který stál státní pokladnu nemálo peněz, byl omyl?
Pane redaktore, pokud je tento rozhovor přehlídkou inteligence novinářů Mladé fronty, tak se příliš nevyznamenáváte. Tak za prvé - model vlády nebyl založen na tom, že některý místopředseda bude bez resortu a jiný s resortem. Tak například od počátku místopředseda Špidla měl současně resort práce a sociálních věcí. Pavla Rychetského jsem chtěl původně, aby byl současně ministrem spravedlnosti.
Ale protože on mně řekl, a já jsem to respektoval, že jako předseda legislativní rady tyto dvě pracovně náročné činnosti nezvládne, tak mi navrhl, aby se ministrem spravedlnosti stal Otakar Motejl. Myslím si, že místopředseda vlády Pavel Mertlík, který zpočátku odmítal být ministrem financí, ale poté, co se ve vládě rozkoukal, tak své stanovisko přehodnotil, je jednou z nejuznávanějších osobností této vlády. Pokud jde o Jana Kavana, tak s tím jsem také dost dlouho diskutoval, než projevil ochotu stát se místopředsedou vlády a vzít na sebe evropskou integraci, protože tady platilo totéž, co o Pavlu Rychetském. Ministr Kavan měl už několik infarktů a já jsem si rozhodně nepřál přetížit ho prací tak, aby z vlády odešel ze zdravotních důvodů. A nyní k druhé části vaší otázky: pane redaktore, pokud byste alespoň trochu uměl počítat, kdybyste věděl, jaký je objem státního rozpočtu, tak byste nemohl tvrdit, že ten model místopředsedů byl nějak finančně náročný, když v celkovém objemu státního rozpočtu představuje nula celá nula nula nic a potom nějakou naprosto nevýznamnou cifru.
Prosím vás naučte se počítat a neplácejte.
O statisíce korun však určitě šlo. To sotva můžeme pokládat za nevýznamnou cifru.
Ve srovnání s více než deseti miliardami, které stála zadluženost bank, dalšími desítkami miliard, které stála zadluženost podniků, je toto naprosto nesmyslná cifra. Lidé se nemají zabývat detaily. Člověk, který se jimi zabývá, není schopen na větší věci dohlédnout, protože ho jeho intelektuální kapacita poněkud omezuje.
Proč jste se pohoršoval nad otázkou, že jste opustil původní model vlády, když jste ji ve své odpovědi pouze potvrdil? Místopředsedové, kteří resort neměli, jej už dneska mají.
Model vlády se samozřejmě pozměnil a já nevidím důvod, proč nebýt flexibilní.
Byl to tedy omyl?
Nebyl. Snažte se pochopit podstatu problému. Podstata problému zvaného čtyři místopředsedové je v tom, zda je, nebo není užitečné, aby shluky ministerstev, která jsou si svou tematikou podobná, koordinoval místopředseda. Má-li ten místopředseda vedle toho ještě nějaký resort, nebo ne, je pro tento základní model irelevantní.
S KLAUSEM JSME NEBYLI NEPŘÁTELÉ
Co podle vás ztrácí ČSSD uzavřením dodatků k opoziční smlouvě? Václav Klaus to hodnotí tak, že to je vlastně obchod, v němž každá strana něco získává, něco ztrácí. Dejme tomu, že vy získáváte možnost dál vládnout, dál prosazovat zákony, ale co ztrácíte?
Když si přečtu ty dodatky k této smlouvě, pak mohu konstatovat, že nejvýraznější změnou je náš závazek zkrátit termín pro předložení volebního zákona o tři měsíce. Tento závazek považuji za zcela korektní, protože jestliže se ODS zavázala podpořit státní rozpočet, tak není možné, aby neměla právo za to něco žádat. V tomto smyslu ano, každá strana něco získává a něco ztrácí.
Neznamená to ale pro ČSSD ještě další ztrátu? Nebojíte se například výraznější polarizace sociální demokracie? Stačí se podívat, jak na podepsání dodatků reagovala Petra Buzková - vzdala se funkce ve vedení strany.
Víte, my jsme demokratická strana, a jestliže předsednictvo, které poměrem hlasů 24:4 zvolilo určité řešení, které pokládám za správné a moudré, má každý, kdo s tím nesouhlasí, právo vyjádřit svůj nesouhlas například i tím, že rezignuje na svou funkci. A koneckonců - nikdo není nenahraditelný. V každém případě si uvědomte, že sociální demokracie má necelých dvacet tisíc členů a tato vláda zde není zdaleka jenom pro dvacet tisíc členů sociální demokracie. Tato vláda je zde pro deset milionů občanů včetně těch, kteří nás nevolili.
Myslíte si, že dodatky k opoziční smlouvě ještě více utužují váš vztah s Václavem Klausem?
Řekl bych, že ani neutužují, ani neoslabují. Myslím, že je například velmi rozumné - a to je jeden z těch pěti dodatků -, abychom s Václavem Klausem našli určitou minimální míru společné shody na vstupu naší republiky do Evropské unie. Když se v politice neustále vyzývá k tomu, aby se politici uměli dohodnout, a dva předsedové dvou nejsilnějších parlamentních stran se umějí na něčem konkrétním dohodnout, a všichni ostatní pak spustí lamentaci, jak je to špatné, takže lamentace těchto politiků je do určité míry pokrytecká.
Uznáváte, že umění se dohodnout je ve vašem vztahu s Václavem Klausem do jisté míry novinka? Ještě před dvěma lety to na dohodu mezi vámi dvěma příliš nevypadalo.
Víte, já nemohu Václavu Klausovi zapomenout jeho omyl - a chci věřit, že z jeho strany to byl jenom omyl - v podobě kuponové privatizace. Myslím si, že nás to vrhlo o mnoho let zpátky a že to byl naprosto zbytečný hokus pokus. A my jsme se právě v devadesátém nebo v jedenadevadesátém roce, když jsme byli ještě oba v Občanském fóru, výrazně rozešli právě na této otázce. Nicméně si myslím, že mezi námi nikdy neexistovalo osobní nepřátelství, osobní animozita. Byli jsme prostě programoví oponenti a myslím si, že to, co nás spojuje, je uznávání stejných pravidel hry. To znamená: ten, kdo vyhraje volby, má právo sestavit vládu. A proti nám stojí lidé, kteří říkají, že sestavit vládu může ten, kdo umí nejobratněji intrikovat v kuloárech. To je ten základní rozdíl.
 Premiér Miloš Zeman při rozhovoru s redaktory MF DNES Jiřím Kubíkem a Jaromírem Chocholou |
 Premiér Miloš Zeman hovoří s redaktory MF DNES Jiřím Kubíkem a Jaromírem Chocholou |
