Na schůzce s norskou velvyslankyní (více o ní čtěte zde) prezident toto přirovnání dle svých slov nepoužil, ale řekl ho v rozhovoru z Lán, který pořádal a on-line přenášel deník Blesk.
„Dovolte mi, abych vyslovil podezření. Víte, co byl Lebensborn? To bylo nacistické zařízení, kde byly vychovávány árijské děti,“ začal své přirovnání český prezident.
„Ti dva kluci Michalákovi jsou vlastně v pěstounském zařízení, které se podobá Lebensbornu tím, že jejich matka se s nimi může setkávat pouze dvakrát ročně patnáct minut, nesmí s nimi mluvit česky a ty děti jsou jiným slovem odnárodňovány. Takže Lebensborn, který vychovává mladé Nory, zatímco kdyby ti kluci byli převezeni do Česka, tak česká strana totálně garantuje péči o ně,“ řekl.
Moderátor se strnule zeptal, jestli to není příliš ostré srovnání. „Je. Je to provokace, hyperbola, přehánění, ale má to jisté společné rysy,“ prohlásil prezident.
Kauza českých dětí v Norskuv otázkách a odpovědích |
Případ dvou malých bratrů Michalákových, kteří čtvrtým rokem vyrůstají navzdory úsilí jejich matky v norských pěstounských rodinách, se stal součástí české politiky a diplomacie. Celá kauza začala v březnu 2011. V té době se obrátili pracovníci norské mateřské školy, kam tehdy pětiletý a dvouletý chlapec chodili, na místní odbor sociálně-právní ochrany dětí (přehled případu najdete zde).
Nacisté unášeli děti kvůli rasové čistotě a cílené germanizaci
Takzvaný Lebensborn byl ve Třetí říši vládou podporovaný, Heinrichem Himmlerem zřízený spolek, usilující o zvýšení počtu „árijských“ dětí. Motivace nacistů k odebírání dětí ovšem byla zcela jiná.
Zvrácená nacistická představa o rasové čistotě počítala s tím, že prostřednictvím anonymních porodů dětí z „rasově čistých“ nemanželských svazků, případně nabízením „rasově vhodných“ dětí k adopci zejména příslušníkům SS, se podaří přispět k zalidnění dobytých území, z nichž předtím odsunou původní obyvatelstvo - nebo jej vyženou. Takovým prostorem měly být i české země.
Nacisté také unášeli děti, jejichž krev pokládali za čistou, za účelem vytržení z jejich prostředí, poněmčení a vychování v nacistické ideologii. Zejména se to týkalo Polska a Jugoslávie, v menší míře pak Čech a Moravy, Ukrajiny či pobaltských zemí. Obětí programu Lebensborn se staly i norské rodiny a děti.
