Ruská lidskoprávní aktivistka a kritička Kremlu Světlana Gannuškinová v Praze...

Ruská lidskoprávní aktivistka a kritička Kremlu Světlana Gannuškinová v Praze vystoupila na konferenci Za vaši a naši svobodu k výročí 17. listopadu. | foto: Petr Topič, MAFRA

Zeman je obětí Putinovy propagandy a je to smutné, říká ruská aktivistka

  • 973
Šéf Kremlu Vladimir Putin dobře ví, na co Rusové slyší, a mistrně toho využívá. Na poli propagandy vyhrává na plné čáře a český prezident Miloš Zeman se stal jednou z jeho obětí, míní ruská aktivistka Světlana Gannuškinová. V rozhovoru pro iDNES.cz vysvětluje, v čem tkví Putinův úspěch i jak zachází jeho režim s oponenty.

Český prezident Miloš Zeman opakovaně vyjádřil pochyby o existenci skutečných politických vězňů v Rusku. Třeba Michaila Chodorskovského označil za tuneláře a Pussy Riot mimo další za pornografickou skupinku (více o tom zde). Jak to podle vás je s politickými vězni v Rusku?
Prezident České republiky vůbec nechápe situaci v současném Rusku. Jeho poslední výroky o tom, že si není vědom, že by v Rusku byli političtí vězni, mě nemůžou ani tak nerozčílit, jako je spíš vůbec nechápu. Nevím, jak k něčemu takovému mohl dojít. Stejně jako kdokoliv jiný se může seznámit například se seznamy politických vězňů Amnesty International nebo Memorialu (více o něm se dočtete níže).

Světlana Gannušniková

Světlana Gannuškinová je jednou z postav, které stály v roce 1989 u zrodu Memorialu, jedné z nejstarších a nejrespektovanějších ruských lidskoprávních organizací.

Do 80. let pracovala jako profesorka matematiky na univerzitě v Moskvě. Během konfliktu mezi Arménií a Ázerbájdžánem o Náhorní Karabach zajišťovala podporu pro uprchlíky. V roce 1990 stála u zrodu další nevládní organizace Občanská pomoc.

Otevřeně vystupuje s kritikou Kremlu. Kvůli jejím aktivitám jí opakovaně vyhrožovaly extremistické nacionalistické skupiny. Za své úsilí byla několikrát navržena na Nobelovu cenu míru.

Do Česka přijela jako jeden z hostů konference Za vaši a naši svobodu, pořádané při příležitosti 25. výročí sametové revoluce.

Zdroj: zavasizanasi.cz

Kvůli čemu skončili tito lidé za mřížemi?
Dostali tresty odnětí svobody za to, že říkají věci, které se nelíbí našemu politickému vedení. Lidé se dostávají do vězení za vyfabrikované trestné činy - podstrčí jim třeba drogy a obvinění je z jejich držení. Všechno to je ale jenom proto, že vyvíjejí nějakou politickou činnost, jsou aktivní. Tohle se může klidně stát, i když člověk jenom pořádá nějakou konferenci nebo kulatý stůl, který se zkrátka nehodí.

Perzekvuje tyto lidi režim ještě nějak jinak? Jaké metody používá?
Už jen to, že člověka zavřou, se mi zdá jako dost tvrdá metoda. Ve vyšetřovací praxi dnešního Ruska se ale velmi často používá především mučení, a to naprosto neuvěřitelné. Je to například mučení elektrickým proudem, dušení igelitovým pytlem nasazeným na hlavu, bití nebo věšení za ruce ze stropu. Samozřejmě jsou tu i četné případy znásilnění, a to i mužů. Nejeden z těchto případů skončil smrtí. To se ovšem netýká jen politických vězňů, ale vězňů obecně.

Byli ti, kdo se na mučení podíleli, vůbec někdy hnání před spravedlnost?
Jen ve skutečně málo případech soud rozhodl o vině těch, kteří tyto věci spáchali. Když je člověk ve vězení a nemůže se dovolat nějaké právní pomoci, je to o to těžší. Když už se mu to podaří a pozve si právníka, tak se to úřady samozřejmě dozvědí a dopouštějí se na něm ve vězení o to horšího mučení.

Dění na Ukrajině vyvolalo vlnu falešného patriotismu

Uvědomuje si většinová ruská společnost existenci takovýchto praktik? Připouští si vůbec Rusové, že žijí v zemi, kde jsou lidé mučeni?
Nyní zažíváme jednu velmi těžkou etapu naší historie, která souvisí se současnou situací mezi Ruskem a Ukrajinou. Tato tragédie rozdělila ruskou veřejnost a vyvolala vlnu takzvaného falešného patriotismu. Znamená to, že zájem o tuto problematiku velmi upadá, protože pro lidi jsou teď důležitější věci. Lidé jsou schopni se nějak vzrušit a rozčílit, jen pokud se to nějak týká jich osobně. Průzkumy veřejného mínění ale ukazují, že se lidé víc bojí policie než zločinců. Nevěří soudnímu systému a samozřejmě k tomu mají důvod. Soudní systém je u nás v úplné destrukci.

Zmínila jste současnou situaci na Ukrajině. O tom, že postoj prezidenta Putina v této otázce schvaluje většina Rusů, hovoří jeho rekordní popularita. Jsou ale i tací, kteří si myslí opak?
Musím říct, že protestů proti angažování Ruska na Ukrajině a proti posílání ruských vojáků na Ukrajinu je mnohem méně, než bylo třeba v případě odporu ruské veřejnosti proti válce v Čečensku. Vyjma pár matek zabitých vojáků se nedá říct, že by existovalo nějaké protiválečné hnutí. Prezident Putin vyhrál na poli propagandy. Český prezident se stal jednou z jeho obětí, a to je velmi smutné.

V čem tkví podle vás úspěch Vladimira Putina?
Jeho úspěch tkví v tom, že uměl pojmenovat věci, na které Rusové slyší. Má velmi dobrý cit na masové podvědomí, na to, co si společnost žádá. Použil tři základní teze, které jsou velmi prosté. Zaprvé tu, že se zvedáme z kolen a obnovujeme velkou zemi. Že znovu budujeme veliké impérium. Ruský člověk chápe sám sebe jako občana velké země, občana impéria. A jak mi kdysi řekl jeden taxikář, i když život za moc nestojí, alespoň velká země ano. A jsme odhodlaní za to pokládat oběti.

Druhou tezí je pak to, že na Ukrajině bojujeme proti fašismu. Vítězství nad fašismem je světlou stránkou ruské historie a tím, na co můžeme být hrdí. To je nyní využíváno. Nicméně to, že naši ultranacionalisté pochodovali Moskvou s portréty Hitlera a zvedali pravice, toho si lidé nevšímali. Národ tehdy neviděl a neslyšel fašismus v heslech ruských nacionalistů „Rusko Rusům“. A neslyší ho ani v heslu „Rusko je Putin a Putin je Rusko“. Já si to vysvětluji tak, že fašismus je pro nás vždycky jenom to, co je na západ od našich hranic. Tam jsme odhodláni s ním bojovat, fašismus v sobě samých ale nevidíme.

A třetí tezí je, že zase někoho zachraňujeme, že pomáháme našim bratrům. Je to taková naše povaha, že i když nic sami nemáme, podělíme se i o poslední košili s druhým, jak se říká v Rusku. Všichni ti, kteří si stěžují třeba na důchody, špatné zdravotnictví, dají i z toho mála, co mají, peníze na to, aby mohli pomoci východní Ukrajině a naší armádě. Tyto tři ideje podle mě sehrály hlavní roli v tom, proč Putinova propaganda dosáhla svého.

Jak je samotnými Rusy vnímána otázka údajného angažmá ruských vojáků na východní Ukrajině?
O tom se otevřeně vůbec nemluví. Vedení státu to nepřiznává a spousta lidí si myslí, že to vůbec není pravda. Existuje ale samozřejmě internet, takže se dá zjistit, co tam dělají naši vojáci a že tam umírají.

V den anexe Krymu stačilo, aby Západ odvolal velvyslance

Při nedávných oslavách 25. výročí pádu Berlínské zdi prohlásil bývalý sovětský vůdce Michail Gorbačov, že je svět na pokraji nové studené války (podrobnosti čtěte zde). Souhlasíte s ním?
Myslím si, že to tak je, protože veškerá současná ruská rétorika je protiamerická a protievropská.

Měl by se tedy Západ Ruska bát?
To, co se děje na Ukrajině, mluví samo za sebe. Myslím si ale, že není potřeba se bát, jako spíš přijímat určitá opatření, v první řadě politická a ekonomická. V den, kdy Rusko anektovalo Krym, by stačilo, kdyby všechny západní země odvolaly své velvyslance v Rusku. Nemuseli by ani nic říkat, stačilo by, kdyby mlčky odjeli. Byl by to důvod se nad tím zamyslet. Všichni to ale skousli, a tak se jede dál.

Nejrespektovanější ruskou organizaci ženou úřady před soud a hrozí jí zavřením

Memorial je jednou z nejstarších a nejrespektovanějších ruských lidskoprávních organizací. Světlana Gannuškinová je jednou z jeho zakladatelek.

Memorial si klade za cíl dokumentaci totalitní minulosti v zemích bývalého Sovětského svazu a zločinů, jichž se tehdejší režim dopouštěl. Sestavil mimo jiné rozsáhlý seznam obětí totalitního režimu a zmapoval jejich osudy.

Organizace se zabývá i současnými problémy souvisejícími s porušováním lidských práv v Rusku i dalších zemích.

Nedávno byla vůči jedné z jeho podorganizací vznesena ze strany ruského státu žaloba. V reakci na údajné formální chyby vyplývající ze změny legislativy chtějí ruské úřady jeho činnost ukončit.

„To, že to všechno skončilo před soudem, je nestandardní a dokazuje to, že tlak na nás je mimořádný,“ říká Gannuškinová.

Zatím si nepřipouští, že by mohla být část Memorialu definitivně uzavřena. „Jestli ho ale zavřou, tak ho otevřeme znovu jako jinou organizaci, změníme možná název,“ upozorňuje, že se jen tak vzdát nehodlá.

Jak se coby Ruska díváte na otázku, čí Krym vlastně je a kdo má na něj nárok? Je ruský, nebo ukrajinský?
Slogan „Krym je náš“, pod kterým došlo k anexi, je opravdová tragédie. Já sice cítím, že Krym byl můj a vždycky bude můj. Pochází odtud můj děda a část mojí rodiny a já ho vnímám jako můj. Byl můj v sovětské éře a zůstal mým, i když teritoriálním dělením připadl Ukrajině. Podle mě je ale naše to, co máme rádi. Nepotřebuju ho dobývat silou.

Pokud jsme opravdu chtěli pomáhat našim bratrům na Krymu a na východní Ukrajině, nikdo nám v tom nebránil. Pokud jsme chtěli pomáhat uprchlíkům z Ukrajiny, tak nám nikdo nebránil. Moskva už se ale v podstatě úplně zřekla pomoci běžencům.

Myslíte si, že Rusové si někdy uvědomí podstatu státu, v jakém žijí a kdo stojí v jeho čele?
Vystřízlivění určitě chtě nechtě přijde. Není možné, aby lidé neviděli, že stát takto nemůže dál fungoval, že takto nemůže fungovat soudní systém. Takto se nemůže dařit ekonomice, nemůže se dařit zemi. Nejde, aby lidé neviděli, že současný stav je možné udržovat jen násilnými metodami. Stydím se za to, že moje generace připustila, že se s naší zemi stalo to, co se stalo.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Nejlepší videa na Revue