Četl jsem před pár dny článek, jehož autor srovnával tureckého premiéra Tayyipa Erdogana s někdejší britskou premiérkou Margaret Thatcherovou. Obě velké osobnosti změnily tvář svých zemí - a z obou začali být občané unavení a začali proti nim demonstrovat.
Samozřejmě tato paralela není, jako téměř žádná paralela, dokonalá: Británie roku 1990 není Tureckem roku 2013. Pravdivé jádro však má: Thatcherová kdysi a Erdogan zjevně nyní nabyli na základě volebních vítězství a úspěchů pocitu, že mají pravdu a že je nic a nikdo nemůže porazit.
A právě proto u srovnávání, při všem vědomí kulhavosti, zůstanu a dodám jedno místní. Též Miloš Zeman totiž po mém soudu vykazuje některé podobné rysy jako premiér Erdogan.
Jistě, český prezident by namítl, že třeba on na rozdíl od muslima Erdogana pije alkohol - a že je to celé idiocie, neboť též autor tohoto srovnání je idiot. Avšak na oné paralele jsou některé věci, které by se Zemanovi líbily. I on je, ať se to komukoli zamlouvá či ne, velikánem místní politiky; též on vyhrával volby, co více - byl před nimi zatracován. Zeman se chová tak, že má určitě pravdu. A stejně jako Erdogan si nebere servítky, i když zdaleka nedosahuje úrovně tureckého premiéra, podle něhož by policie měla protivládním demonstrantům "zlámat ruce".
Co mi však přijde nejzajímavější: Ani jeden z nich nechce pochopit, jak zásadně se dnes mění fungování médií. Premiér Erdogan je zvyklý na krotká oficiální média a nejspíše dobře nevěděl, že se informace jemu nepohodlné budou šířit bez novinářů prostřednictvím internetových sociálních sítí: jednu z nich, Twitter, proto nazval "hrozbou". Prezident Zeman zase viní z negativních informací o své osobě výhradně novináře. Přitom třeba zprávy o jeho dnes již proslulé viróze při ceremoniálu s korunovačními klenoty mnohá média s žurnalisty zásadně nerozvíjela; klíčovým kanálem byla sociální média, kde lidé video a ironické komentáře sdíleli. Zeman sice mohl po právu dospět k názoru, že Facebook nevyhrává volby (jeho rival Schwarzenberg na něm vládl a nepomohl mu), jenže zábavná informace není agitace, šíří se snadno a rychle.
V tomto novém světě se nálady a sympatie mohou měnit velice rychle. Turecký Erdogan sice vyhrál poslední volby před dvěma lety, ale dnes se proti němu demonstruje (byť se určitě nedá říci, že skončil). Český Zeman vyhrál volby v lednu - ale to nutně neznamená, že má svou většinu jistou navěky. I když mu pochlebovači, stejně jako Erdoganovi, tvrdí, že je nejlepší.
