Jeho energie je fascinující. Nikdo ho však už dnes nemůže považovat za seriózního podnikatele a politika.
Pan Železný si dvakrát nechal zaplatit za to, že se vzdá vlivu v televizi Nova. Poprvé od Ronalda Laudera, podruhé od PPF. Jak víme, první transakci zpochybnil, využil nedokonalosti zákonů a Laudera přechytračil.
Za tento obchodní trik posléze zaplatila republika deset miliard korun. Našli se ovšem obhájci, kteří dodnes tvrdí, že šlo o nemilosrdné střetnutí dvou silných mužů a Železný prostě zvítězil.
Jiní zas naznačují, že arbitráž, která připravila republiku o astronomických deset miliard, nebyla spravedlivá. Obrana pana Železného opomíjí jeden fakt. Bývalý ředitel si chtěl ponechat miliardu korun i televizi. Ale dobrá, napoprvé obráncům naslouchejme.
Jenže nyní se pokouší o stejný trik proti skupině PPF, která televizi ovládla. Klouže jako had houštinou paragrafů proti smyslu slušných obchodních vztahů a základních etických zásad.
Všichni už víme, že darování televizní licence bylo úplně špatné a změny, které rada v jejím držení povolila, přinejmenším nešťastné. Nemůžeme však věřit muži, který uzavře smlouvu, nechá si zaplatit a za pár měsíců porušuje jejího ducha s poukazem na špatné paragrafy.
Jana Bobošíková je výraznou tváří televizní publicistiky. Vzbuzuje protikladné emoce - část lidí si jí váží, druzí jí nemohou zapomenout, jak chtěla ovládnout zpravodajství České televize.
Pokud se však chce přidat k mnoha žurnalistům, kteří přestoupili do politiky, vybrala si špatnou kandidátku. Svou tvář propůjčuje chlapíkovi, pro kterého dané slovo neznamená vůbec nic. Uspět případně v politice jako Železného dvojka znamená do budoucna cejch.
