Rodiče Kurta Schaechtera, kterému je nyní 83 let, byli do koncentračního tábora odvezeni v roce 1943 a 1944. Podle francouzských zákonů byla věc promlčena po třiceti letech.
Schaechter podal žalobu poté, co v 90. letech vyšly najevo nové podrobnosti o podílu SNCF na přepravě Židů do vyhlazovacích táborů. Rovněž odvolání bylo založeno na tomto pozdním zjištění nových faktů. Soud to ale odmítl.
Schaechter na telefonický dotaz ČTK řekl, že tento výsledek čekal, protože "v tom jede stát". Hodlá se prý dál odvolat ke kasačnímu soudu, a pokud ani tam neuspěje, pak k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
Advokát SNCF během odvolacího řízení poukazoval na to, že o role společnosti při přepravě francouzských Židů do koncentračních táborů je už dávno veřejně známá. Řekl také, že i když SNCF chápe Schaechterovu bolest, podle zákona už bylo na podání žaloby pozdě.
SNCF se za války podílela na přepravě 85 000 Židů do táborů smrti, kde jich přežilo jen asi 2500. V roce 1996 dala vypracovat zprávu o svém působení za německé okupace.
Schaechterův advokát prohlašoval, že jediné, co SNCF na přepravě Židů zajímalo, bylo, aby vlaky jezdily načas a aby dostala za své služby zaplaceno.
Schaechter to podpořil dokumenty, které v 90. letech nezákonně okopíroval ve francouzských archivech. Na jednom z nich upomíná SNCF koncem října 1944, tedy dva měsíce po osvobození Francie, prefekturu departementu Haute-Garonne o zaplacení 210 385 franků za transporty z jara téhož roku. Upozorňuje, že pokud nebude platba provedena včas, poběží penále.
Společnost během procesu před soudem první instance tvrdila, že během okupace postupovala podle rozkazů (kolaborantských) francouzských úřadů a německých okupačních sil a že její manévrovací prostor byl tehdy nulový.
Schaechter, který se narodil v Rakousku a jehož babička byla Češka, stojí v čele společnosti Ethic, která už léta vyšetřuje průběh deportací.
