Oba pánové jsou obviněni z trestného činu podplácení, jmenovitě pokusu o podplacení poslance parlamentu České republiky Zdeňka Kořistky. Vzhledem k tomu, že k údajnému pokusu došlo na schůzce, kterou inicioval Mirek Topolánek, předseda
ODS, se případ stal zdrojem nekonečných úvah, komentářů a spekulací medií.
Vzhledem k tomu, že ODS je nejsilnější opoziční stranou, je zájem medií pochopitelný a očekávaný. Co není příliš obvyklé, a je spíše unikátní, je to, že policie z vlastní iniciativy začala případ vyšetřovat. Ještě více neobvyklý je způsob vyšetřování, zásahy ministra Bublána a prohlášení premiéra Grosse a zejména zdůvodnění zahájení trestního stíhání obviněných Dalíka a Večerka.
Na první pohled by se zdálo, že případ je neřešitelný, stojí zde proti sobě tvrzení pana Kořistky a obviněných, neexistuje jediný přímý důkaz, a policie má jen jeden, a to velmi slabý, nepřímý důkaz (prohlášení manželky pana Kořistky).
Pokud pan Kořistka mluví pravdu, pak se obvinění dopustili trestného činu podplácení, oba však obvinění popírají.
Přesto se panu majorovi Novákovi podařilo brilantní logickou dedukcí případ vyřešit, a označit viníky.
I pan Kořistka se, podle vlastního přiznání, dopustil trestného činu podle §160 odstavec 1), nechal si slíbit úplatek. Podle téhož paragrafu, odstavec 4.b se trestného činu dopustil jako veřejný činitel, a hrozil by mu tedy, pokud by byl policií obviněn, kromě peněžité pokuty, trest odnětí svobody na dva až osm let. Policie podle textu vysvětlení obvinění považuje za dostatečně prokázané, že k trestnému činu došlo, přesto se major Novák rozhodl, že Zdeněk Kořistka obviněn nebude.
Důvody pro toto rozhodnutí má pan major velmi pádné. Důkazem Kořiskovy neviny je to, že Zdeněk Kořistka "Dne 20.8.2004 při prvním vysvětlení neuvedl záměrně bližší informace k ostatním účastníkům schůzky, "Zdeněk KOŘISTKA při prvním podání vysvětlení zcela tajil totožnost obviněných", a "neměl zájem na medializaci celé věci ani uvádění jmen".
Jako důvod uvedl podle textu obvinění "kamarádství k obviněnému Janu VEČERKOVI". Pan Kořistka ovšem na kamarádství rychle zapoměl, a jména panů
Dalíka a Večerky polici ochotně poskytl, při svém dobrovolném "doplnění vysvětlení", ve chvíli, kdy jména obviněných byla předmětem spekulací tisku, hrozilo, nebezpečí, že by se je policie dozvěděla i bez jeho výpovědi, a pan Kořistka by se nemohl dovolávat beztrestnosti podle paragrafu §8 odst. 3) tr. zákona, ale hrozilo by mu, že bude sám obviněn z trestného činu podle téhož §160 odst. 1
Pan Kořiska se tak stal rytířem na bílém koni, který se rozhodl očistit českou politiku od korupce. Panu majoru Novákovi nepřipadá vůbec podivné, že pan Kořistka nejen údajný pokus o jeho podplacení neohlásil, nejen že nepřerušil styky s obviněným Janem Večerkem, ale udržoval s ním nadále telefonní kontakt a podle jeho vlastních slov s ním i nadále diskutoval o tom, co bylo předmětem pokusu o korupci, o jeho stanovisku ke hlasování o důvěře vládě. (viz USNESENÍ PČR o zahájení trestního stíhání obviněných Večerka a Dalíka: "Zdeněk KOŘISTKA v podaném vysvětlení uvedl, že dne 30.7.2004 večer, kolem 22. hodiny mu obviněný Jan VEČEREK při telefonickém rozhovoru připomněl nabídku ze schůzky v SHOPPING PARKU OSTRAVA z 29.7.2004 a řekl, že ta nabídka je časově omezená dobou do konce roku, že to je
zajímavé do konce roku, do státního rozpočtu, že to pak pro ODS nemá význam.") To vše panu majorovi, pokud to vůbec zaznamenal, jen dokazuje, že pan Kořistka je nanejvýše důvěryhodnou osobou.
Podle pana majora Nováka je takové jednání osoby, která právě kategoricky
odmítla pokus o podplacení, zcela pochopitelné, naprosto normální, a nestojí
za zamyšlení.
To, co by se v případě kteréhokoliv jiného vyšetřování korupce veřejnému činiteli značně přitížilo, se v případě Zdeňka Kořistky stalo důkazem jeho neviny, a viny obviněných.
Takových důkazů má pan major Novák po ruce hned několik.
Obdiv musí u nezúčastněného pozorovatele kriminalistická metodologie pana majora. Podívejme se na výsldky jeho vyšetřování, jak je sám popisuje ve svém "zdůvodnění" zahájení trestního stíhání:
Dokázal, po studiu záznamů kamer průmyslové televize areálu SHOPPING PARK
OSTRAVA zmapovat pohyby obviněných i pana Kořistky v areálu a nezvratně prokázat, že ke schůzce mezi obviněnými a panem Kořistkou došlo v CAFE BARU
PARIS, který je nejblíže k východu z prodejny DATARTa a z tohoto faktu, který se přesně shoduje s výpovědí pana Kořisky logicky vydedukoval, že "je nesporné, že se obvinění se Zdeňkem KOŘISTKOU setkali". Dokonce ani obvinění tento fakt nemohli popřít, a přiznali to pod tlakem páně majorových důkazů ve svých výpovědích.
Stejně tak mistrně dokázal, že "Bylo prokázáno, že obvinění jsou ve vzájemném telefonickém kontaktu. Skutečnost je taková, že oba obvinění se dobře znají". Pan major postupoval vědecky, za pomoci nejnovějších technologií a kriminalistických metod, a dokonce v souladu s § 88a tr. řádu, není tedy divu, že podezřelí Večerka a Dalík ani tento fakt nemohli popřít, a museli se přiznat. Pan major z toho logicky vydedukoval, že "při schůzce měli oba obvinění stejný zájem, přesvědčit i za cenu nabídnutí úplatku Zdeňka KOŘISTKU, aby hlasoval proti vyslovení důvěry nové vládě České republiky".
Nezvratným důkazem stejných zájmů, potažmo viny obou obviněných je i to,že
oba znají stejné slečny, totiž Šárku FXXX a Radmilu OXXX. Pan Dalík je dokonce pozval na večeři, a pan Večerek si s jednou z nich nápadně často telefonuje. Ve vysvětlení k zahájení trestního stíhání slečny bohužel zatím nemají jinou roli, než potvrdit správnost dedukce pana majora o společných zájmech obviněných, ani výslechy železného majora Nováka je pořád ještě nedokázaly zlomit.
Podle "zdůvodnění" pana majora obě uvádějí, že o obsahu schůzky obviněných s panem Kořistkou nic nevědí, snad kromě toho, že z té schůzky přišel pan Dalík na tu večeři. Pan Kořistka, jak pan major zjistil, se se slečnami rovněž zná, ale povaha jeho známosti není v odůvodnění k trestnímu stíhání obviněných nijak blíže popsána, konec konců pan Kořiska má očividně zcela jiné zájmy, o čemž svědčí to, že v ten večer s nimi na večeři nešel, ale vrátil se domů, kde se svou manželkou Janou, podle její výpovědi, nehovořil o žádných jemu známých slečnách, ale o tom, že se seznámil s "nějakým frajerem" který mu nabízel melouny.
Pan major dokonce nejen zjistil, co bylo motivem schůzky, ale dokázal hypotetický motiv rozvinout natolik, že se z něj stal důkaz: "V případě zjištění nelojality Zdeňka KOŘISTKY k vládní koalici, jeho nespokojenosti, bylo cílem využít této skutečnosti ve prospěch ODS."
Dalším důkazem se stalo i to, že oba obvinění vypovídají stejně. "Skutečnost, že nabídka úplatku Zdeňkovi KOŘISKOVI byla učiněna ze strany obou obviněných svědčí o snaze zvrátit případné tvrzení proti tvrzení ve svůj prospěch, že žádná nabídka úplatku učiněna nebyla. Aktuální politické postoje Zdeňka KOŘISTKY mohl zjistit obviněný Jan VEČEREK sám, či Mirek TOPOLÁNEK, který se rovněž se Zdeňkem KOŘISTKOU zná osobně, a oba bydlí v Ostravě."
Poučení, které z toho plyne pro nás, je to, že pokud budeme z čehokoliv obviněni, a máme svědka, je nutno jej zapřít, zatloukat a zatloukat. Svědek by totiž mohl vypovídat stejně jako obviněný což je v očích vyšetřovatelů české policie nezvratným důkazem viny obou. Není zcela zřejmé, zda je rovněž dobré bydlet v Ostravě, může to někdy pomoci, někdy naopak škodit. Pro jistotu bude asi lepší bydlet v Domažlicích.
Major Novák postupuje nestranně, zvážil motivy, které se mu nabízejí, totiž možný pokus o korupci, i možnou snahu o očernění ODS, a podle poučky svého nejznámějšího kolegy Sherlocka Holmese vyloučil ty nemožné, jako "Nabízejícím se motivem lživého obvinění by mohla být snaha očernit ODS či obviněné, tomu by však odpovídal jiný sled přenosu informací, když informace od Zdeňka KOŘISTKY až po naléhání získal novinář, který kontaktoval Zdeňka KOŘISTKU a ne obráceně. Zdeněk KOŘISTKA při prvním podání vysvětlení zcela tajil totožnost obviněných.",a zůstal mu nakonec jen jeden, který podle učení slavného anglického detektiva musí být ten jediný pravdivý:
"V případě zjištění nelojality Zdeňka KOŘISTKY k vládní koalici, jeho nespokojenosti, bylo cílem využít této skutečnosti ve prospěch ODS."
Z hypotézy se zde díky kriminalistické metodě pana majora stal důkaz, jak je zřejmé z toho, že ta první by "mohla být", zatímco ta druhá "byla".
Pan major Novák se zařadil do společnosti nejslavnějších českých kriminalistů, hned vedle strážmistra Flanderky, který byl zřejmě i inspirací jeho metody. Pro slavného strážmistra z Putimi bylo důkazem špionáže jistého Josefa Švejka to, že přiznal, že fotografovat nádraží je snadné, protože se nehýbe a nemusí se mu říkat, aby se usmívalo. Navíc, a to byl poslední hřebíček do jeho rakve, u sebe rafinovaně neměl fotoaparát, a připustil, že v Rusku jsou hezké holky. Tady je možno hledat i signifikanci těch dosud tajemných slečen Šárky FXXXX a Radmily OXXXX. Když v Rusku, proč ne i v Ostravě, že pane majore.
Jeho zdůvodnění zahájení stíhání obviněných Dalíka a Večerka silně připomíná
Flanderkovo zdůvodnění zadržení ruského špiona Josefa Švejka:
"Jisto je, že dle jeho vlastního doznání jediné to, že nemá aparát fotografický s sebou, zabránilo tomu, aby nefotografoval nádražní budovy a vůbec místa strategické důležitosti, a jest nesporné, že by byl tak učinil, kdyby byl měl dotyčný fotografický přístroj, který ukryl, při sobě. Jedině té okolnosti, že nebyl fotografický aparát při ruce, lze děkovati tomu, že u něho nebyly nalezeny žádné fotografie."
Podle pana majora je důkazem věrolomnosti a viny obviněných to, že vypovídají shodně a pořád stejně. Důkazeů věrohodnosti pana Kořistky je spousta, například to, že na rozdíl od nich své vysvětlení měnil, a odmítal policii prozradit jejich jména, dokud mu nehrozil postih, nebo to, že nechtěl věc medializovat, o čemž svědčí to, že pokus o podplacení prozradil pod slibem anonymity novinám dříve než policii, nebo to, že pokus o podplacení neohlásil dobrovolně, ale až potom co jeho jméno proti jeho očekávání vyzradily noviny a byl předvolán na policii, a i to, že že své
"vysvětlení" podával panu majorovi po kapkách, a že se s obviněným Večerkem
diskutoval o předmětu korupce ještě i po tom, co jeho návrh "okamžitě
odmítl".
Pan major uzavírá své Usnesení a jeho zdůvodnění takto:
"Bylo prokázáno, že obvinění jsou ve vzájemném telefonickém kontaktu. Skutečnost je taková, že oba obvinění se dobře znají a při schůzce měli oba obvinění stejný zájem, přesvědčit i za cenu nabídnutí úplatku Zdeňka KOŘISTKU, aby hlasoval proti vyslovení důvěry nové vládě České republiky.
Byť oba obvinění v podaných vysvětleních odmítají, že by Zdeňkovi KOŘISTKOVI
na schůzce úplatek nabízeli, zjištěné skutečnosti odůvodňují tvrzení Zdeňka
KOŘISTKY, že k nabídce úplatku ze strany obviněných skutečně došlo."
Ve skutečnosti jediné co bylo prokázáno je to, že Café bar Paris je blízko východu z prodejný DATART, že se v tomto baru pánové Dalík a Večerek, kteří se vzájemně znali a byli v telefonickém styku, sešli s budoucím poslancem Kořistkou, že se vzájemně znali i pan Večerek a pan Kořistka, a že všichni tři znali slečny Šárku FXXXX a Radmilu OXXX (ačkoliv mně, a jak se zdá ani panu majorovi není ještě zcela jasné, jak to souvisí s vyšetřovaným případem, i když panu majorovi se to zdá být, z nějakých jen jemu známých důvodů, velmi důležitou, podle jim věnovanému prostoru snad dokonce klíčovou okolností případu). Je zřejmé i to, že účelem schůzky byl rozhovor o
stanovisku pana Kořistky ke hlasování o důvěře vládě.
Co nebylo, navzdory tvrzení pana majora prokázáno, a nebylo dokonce podpořeno jediným důkazem, bylo to, že obvinění nabídli panu Kořistkovi úplatek. Přes dramatické zatčení, v ranných časných hodinách, podle vzoru gestapa a Čeky, a přes neméně dramatické okolnosti jejich přepravy policejní helikoptérou do Ostravy, nedokázaly "důkazy" pana majora ani přesvědčit Ostravské státní zastupitelství o potřebě uvalení vazby na oba obviněné.
Major Gejza Rakaš, vedoucí oddělení odhalování korupce a finanční krimimality, tvrdí ve svém prohlášení pro Českou televizi, že "existuje celá řada důkazů" škoda, že policie nedokázala ve svém vysvětlení zahájení trestního stíhání podat alespoň jeden z nich.
S údivem se dočítám v českém tisku, že to vlastně není zapotřebí, že "je možné, že si policie si své hlavní trumfy zatím schovává a oba muže usvědčí". Pokud je to pravda, a pokud česká policie může skutečně kohokoliv obvinit ze závažného trestného činu, obvinění zveřejnit, nepodat jediný důkaz, nejen veřejnosti, ale dokonce i bviněnému a jeho právnímu zástupci, a udržovat případ i několik let "při životě", je otázkou, proč vůbec máme zákony, zda vůbec existuje nějaká ochrana občanů před zlovůlí nebo
politickým zneužitím policie, a zda vůbec máme právo nazývat náš stát "právním státem".
Asi jsem zkažen dlouholetým pobytem v zemích s anglosaským právem, kde něco
takového není možné, policie může svá zjištění tajit po dobu vyšetřování, ale v okamžiku zahájení trestního stíhání je povinna své důkazy poskytnout obviněnému a umožnit mu tak tyto důkazy vyvrátit, umožnit mu obhajobu. Nikdo nesmí být obviněn bez důkazů, a jen za velmi specifických okolností, jakými mohou být například nově zjištěné skutečnosti, může policie, nebo státní zástupce tyto nové důkazy připojit k obžalobě, a musí prokázat, že skutečně jde o nové skutečnosti, které nebylo možné zjistit před tím, než bylo zahájeno trestní řízení, že to nejsou "trumfy, které si policie schovává v rukávu, aby je později použila pro usvědčení pachatele.
Nechce se mi věřit, že by policie měla, jak tvrdí pan major Gejza Rakaš, nějaké důkazy, které je nutno tajit, a že jen proto bylo trestní řízení zahájeno bez důkazů. Policie netajila ani takové citlivé skutečnosti, jako to, že pan Kořistka bydlí se svou manželkou Janou 500 metrů od místa schůzky.
Spíše se mi zdá, že pan major Novák místo nudné kriminalistické práce usedl do lenošky, zapálil si dýmku, a zahrál si, ze zajímavým výsledkem, napřed na housle, a pak na detektiva. To mohu udělat i já, i když dýmku obvykle nekouřím, na housle neumím ani vrznout, a nejsem důstojníkem Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality. Napadá mě, proč pan major neuvažoval ještě o jedné hypotéze, která má oproti té jeho tu výhodu, že nejen že není v konfliktu s "tokem informací", ale vysvětlije i podivné chování poslance Kořistky.
Má hypotéza je asi taková:
1. Mirek Topolánek pověřil svého asistenta Dalíka o zjištění postoje budoucího poslance Kořistky ke hlasování o důvěře vládě.
2. Pan Dalík se obrátil na svého přítele Večerka s tím, aby zprostředkoval schůzku, protože Kořistku osobně nezná.
3. Ke schůzce došlo 29.7.2004. Dalík, Večerek a Kořistka hovořili o postupu Zdeňka Kořistky při nadcházejícím hlasování o důvěře vládě. Kořistka obviněné informoval, že pokud nebude v nové vládě informací ministrem Mlynář, bude uvažovat o nepodpoření vlády
4. 30.7.2004 Kořistka znovu telefonicky hovořil s Večerkem, a podle jeho vlastních slov bylo předmětem konverzace totéž co na schůzce den před tím, jeho hlasování o důvěře vládě
5. 12.8.2004 Mirek Topolánek informoval Roberta Čásenského, zástupce šéfredaktora mfDNES, o kontaktu ODS s Kořiskou
6. 13.8.2004 Radek Bartoníček z mfDNES telefonoval s Kořistkou, a dozvěděl se od něho o údajném úplatku. Jen velmi obecně, bula označena strana která stála podle pana Kořistky za úplatkem, ale Kořistka odmítl jmenovat (podle jeho tvrzení pro mfDNES "ze strachu") osoby, které se jej pokusily podplatit.
Podle mé hypotézy pan Kořistka očekával, že případ proběhne tiskem, mfDNES
bude chránit svůj zdroj informací, ODS bude politicky poškozena, a nic nebude vyšetřováno, aféra skončí stejně jako všechna ostatní prohlášení poslanců o nátlaku ostatních stran na jejich loyalitu.
7. 16.8.2004 Kořistka informoval předsedu US-DEU Pavla Nováka o "pokusu o
úplatek". Ani právník a nastávající ministr spravedlnosti Novák neporadil Kořiskovi, přesto, že mu podle vlastních slov "stoprocentně věřil", aby věc okamžitě oznámil policii, rozhodl, že se případ projedná na schůzi poslaneckého klubu US-DEU. Pokud pan ministr mluví pravdu, jedná se o první známý případ po listopadu 1989, kdy se o případném oznámení a vyšetřování závažného trestného činu má rozhodovat mimo orgány činné v trestním řízení, na gremiu politické strany.
8. Schůze poslaneckého klubu US-DEU se konala 19.8.2004. Ani po ní ministr
Novák nebo pan Kořistka neinformovali policii ČR.
9. 20.8.2004 Vychází článek mfDNES, který přetiskuje informaci pana Kořistky, a jmenuje jej, proti jeho očekávání, jako svůj zdroj. Případ překvapivě, na rozdíl od mnoha jiných takových případů, na které upozorňovali poslanci PSP, začíná vyšetřovat policie ČR. Zdeněk Kořistka je předvolán na policii k podání vysvětlení, přizná jen to, co již bylo zveřejněno v novinách, a odmítá jmenovat údajné pachatele.
10. 21.8.2004 panu Kořistkovi dochází, nebo je kýmsi varován, že vzhledem k
tomu, že případ vyšetřuje policie, která musí "najít viníky", hrozí mu, že buď bude muset přiznat, že si aféru vymyslel (a že teprve potom, kdy byl novinářem mfDNES dotazován, zda mu byl nabízen úplatek jej napadlo, že by mohl věc použít k poškození ODS), nebo se z něj může stát obviněný.
Neoznámil totiž příslušným orgánům až do chvíle, kdy se případ objevil v tisku pokus o úplatek, a ve svém vysvětlení odmítl policii poskytnout relevantní informace, jména osob, které se jej podle jeho tvrzení pokusily podplatit. Pan Kořistka rychle zapomíná na strach z tajemných pachatelů i na kamarádství, dostane skutečný, tentokrát odůvodněný strach a spěchá na policii informace doplnit.
11. Policie se rozhoduje, že viníky jsou bezesporu obvinění, každé jiné vysvětlení je vyšetřovatelem majorem Novákem odmítnuto, neodpovídá totiž jedinému přípustnému "sledu přenosu informací", a je tudíž, na rozdíl od tvrzení zásadového a pravdomluvného pana Kořistky nevěrohodné.
Přiznávám, že má hypotéza je založena jen na dojmu, který jsem získal čtením
oznámení o zahájení trestního řízení proti obviněným, a na informacích v tomto dokumentu obsažených. Nemám pro ní, stejně jako pan major pro tu svou, žádný důkaz, a navíc, na rozdíl od hypotézy pana majora Nováka, ta moje není zajímavá, a postrádá sex-appeal, nepodařilo se mi do ní totiž zamontovat žádné hezké slečny, ani melouny paní Kořistkové a ani jsem nepochopil, jak se z údajného konzulátu v Drážďanech stalo "prokázané" velvyslanectví v Bulharsku.
Nevadí, případ bude jistě udržován v povědomí čtenářů českého tisku nejméně do nadcházejících voleb, a tak mám čas na ní ještě pracovat, stejně pilně, jako bude na té své bezpochyby pracovat můj vážený kolega, major mgr. Novák a jeho Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality.
§ 160 tr. zákona (Přijímání úplatku)
(1) Kdo v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu přijme nebo si dá slíbit úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
(2) Kdo za okolností uvedených v odstavci 1 úplatek žádá, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 a) v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch, nebo b) spáchá-li takový čin jako veřejný činitel.
(4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2
a) v úmyslu opatřit sobě nebo jinému prospěch velkého rozsahu, nebo
b) spáchá-li takový čin jako veřejný činitel v úmyslu opatřit sobě nebo
jinému značný prospěch.
§ 8 odst. 3) tr. zákona
Trestnost pokusu trestného činu zaniká, jestliže pachatel dobrovolně a) upustil od dalšího jednání potřebného k dokonání trestného činu a odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému tímto zákonem z podniknutého pokusu, nebo b) učinil o pokusu trestného činu oznámení v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému tímto zákonem z podniknutého pokusu, mohlo být ještě odstraněno
