V roce 1993 jej bývalá britská premiérka v pamětech označila za "typicky provinčního politika", což Kohl, tehdy ještě kancléř, těžce nesl.
Nyní portrétuje on sám ve svých pamětech Thatcherovou jako hysterku, která dokázala tvrdě sledovat své cíle, ale často moc nechápala, co se děje okolo ní.
Thatcherová na Kohla ječela
Jednu z takových chvílí zažil při večeři, kterou pro ně dva uspořádal v listopadu 1989 francouzský prezident Francois Mitterrand. Sjednocení Německa už tehdy viselo ve vzduchu, ale během večeře se o něm mluvit nemělo.
"Při dezertu se však do mě britská premiérka tvrdě pustila. Zůstal jsem klidný a jen jsem poznamenal, že ani Margaret Thatcherová nemůže německému lidu zabránit, aby šel za svým osudem," vzpomíná Kohl a popisuje, co bylo dál: "Rozzuřená doběla začala Thatcherová dupat a ječet: To si myslíte vy! To si myslíte vy!"
Pro Kohla to byl jeden z nejtěžších okamžiků. Ne snad kvůli ječení "železné lady" - to by balvanovitý kancléř jistě přežil. Horší bylo to, že za jedním stolem proti němu seděli dva protivníci.
Tím druhým byl Mitterrand, Kohlův letitý spojenec a přítel. "Zdálo se, že souhlasí s jejím stanoviskem," píše Kohl, který získal Francouze pro sjednocení až při dlouhých vycházkách na pláži u Bordeaux v roce 1990. Britsko-francouzské spojenectví z podzimu 1989 bylo neobvyklé. Britové byli s Francouzi obvykle na kordy a premiérka Mitterrandovi vůbec neseděla.
Důvody vysvětluje Kohl: "To, že Mitterrand dokázal jen stěží zakrývat svou nechuť vůči Thatcherové, bylo způsobeno jejím sklonem svádět na kontinentální Evropu všechna zla, ať už šlo o vzteklinu u lišek nebo o epidemii u králíků. Mitterranda to mírně štvalo a pak si z ní dělal legraci. Ona často dávala najevo, že ji to uráží, a říkala, že muži ji neberou vážně."
Lady Nevděčná?
Čím více Kohla zklamal letitý spojenec, o to více exkancléř oceňoval podporu tehdejšího amerického prezidenta George Bushe staršího. "Byl to pro mne nejdůležitější spojenec na cestě k německé jednotě," píše o něm.
O "železné lady" však píše častěji. Všímá si i její nesmiřitelnosti a nevděčnosti. "Bylo velmi nepříjemné mít ji za protivníka. Nepřátelství nekončilo se sklonkem dne. Pokračovalo příští ráno," řekl o ní.
V druhém díle pamětí vzpomíná i na to, jak se mu "odvděčila" za zprostředkování při sporech o britské příspěvky do rozpočtu EHS v roce 1984: "Když se dospělo ke kompromisu, díky němuž mohla vypadat jako vítěz, neřekla ani děkuji. Mluvila jen o tom, jak jsme my urazili Její Veličenstvo."
O nic příjemnější prý Thatcherová nebyla ani ve chvílích, kdy osud rozpočtových jednání visel na vlásku. "Britská premiérka, která se kvůli svému stanovisku zcela izolovala, ztrácela chvílemi nervy a se mnou se přestala ovládat úplně. Tvrdila, že Německo musí podporovat Británii, protože v Německu jsou rozmístěna britská vojska," píše téměř s úsměškem Kohl.
