A kritizovaná Součková zase potřebuje aspoň jeden zářez na ministerské pažbě. Zadluženému zdravotnictví dosud nijak nepomohla.
Výměnný obchod, který navrhuje - stát zaplatí polovinu dluhů nemocnic (tři miliardy) a kraje na oplátku svou nemocniční síť pořádně proberou - je inspirativní. Škoda jen, že se čas nedá vrátit o pár roků nazpět.
Před lety stejně jako dnes se vědělo, že drahých akutních lůžek je moc, ošetřovatelských málo. Kdyby tehdy našli politici v sobě potřebnou dávku odvahy, kdyby přebytečné nemocnice opravdu zrušili (jak chtěli), nemusely by dnes dlužit miliardy.
Kdyby tehdejší sociální demokraté proti redukci nemocnic neprotestovali, nemusela by dnes Marie Součková cukrem i bičem nutit kraje k přísné dietě. Mohlo být hotovo, a ještě by se ušetřilo.
Naši lidé nejsou víc nemocní než jinde v Evropě ani nepotřebují více lůžek a lékařů. Přesto počtem doktorů patříme na starém kontinentu ke špičce, stejně tak více než tisícovkou lůžek na sto tisíc občanů. A naše peníze se kutálejí a kutálejí a kutálejí...
Špidlovi ministři nejsou o mnoho odvážnější než jejich předchůdci. Posadili se už k vyjedenému talíři a nic jiného než šetřit jim nezbývá. I tak je pochvalme historie zná dost vlád, které ještě u snědeného stolu poroučely pro celou hospodu.
Marie Součková má oproti svým exkolegům v jednom ohledu ulehčenou situaci: není to už stát, nýbrž kraje, kdo za většinu nemocnic odpovídá. Nebude to tedy vláda, ale hejtmani, kdo bude čelit odporu v místech rušených nemocnic.
Nebudou to politici z pražského parlamentu, nýbrž z krajských radnic, kdo bude muset vysvětlovat a komu budou lidé hrozit: "Tebe už nezvolíme!" Za tři miliardy je tohle od ministryně chytrá výměna, že?!
